Hlavní obsah

Na olympiádu nejedu na výlet. Proto nebudu bydlet ve vesnici, říká Kulhavý

Jaroslav Kulhavý je velkou českou nadějí na některou z olympijských medailí. Úřadující mistr světa v cross country horských kol proto v Londýně nechce podcenit sebemenší detail. Biker stáje Specialized Racing třeba zavrhl bydlení v olympijské vesnici a se svým týmem bude v hotelu poblíž trati. „Je to nejlepší řešení," říká Kulhavý.

Foto: Michal Červený/mtbs.cz

Jaroslav Kulhavý na trati v Hadleigh Farm, kde bude bojovat o vysněnou olympijskou medaili

Článek

Zvažoval jste bydlení mimo vesnici dlouho?

Ani ne. Kdybych jezdil z olympijské vesnice na trať, jedna cesta autem zabere hodinu a půl až dvě. A představa, že budu každý den sedět čtyři hodiny v autě, je nemyslitelná. Co vím, nebude z té bikové špičky ve vesnici nikdo. Z hotelu, který tým rezervoval, to mám na trať dvacet minut na kole. A navíc tam budu mít daleko lepší podmínky na trénink. I po příletu do Londýna potřebuju něco odtrénovat i na silničním kole a jezdit někde po městě by bylo šílené.

Budete mít i lepší zázemí?

Stoprocentně. Bude to stejné, jako třeba na svěťáku. Tým tam přiveze kamión s veškerým materiálem, budu tam mít k dispozici mechaniky, fyzioterapeuty a hlavně klid.

Nemrzí vás trochu, že nepoznáte atmosféru olympijské vesnice?

Já na olympiádu nejedu na výlet. Poznávání vesnice i nasávání olympijské atmosféry půjde mimo mě. Nejdůležitější je výsledek. Nechci se někde trmácet sem tam, jen abych mohl říct, že jsem bydlel pět dní ve vesnici.

V pondělí jste v areálu Hadleigh Farm absolvoval poslední možný trénink na trati před začátkem Her. Jaká je?

Z 85 procent stejná jako vloni v červenci při testovacím závodě, který jsem tam jel. Trošku ji rozšířili, někde je to pomalu dálnice... Přibyly dvě kamenité sekce, z nichž se jedna skáče, a v nejdelším výjezdu udělali jednu smyčku, takže je asi o sto metrů delší. Trať se mi nějak extra nelíbí. Je fyzicky strašně náročná a bude tam hodně defektů. A taky pádů. Teď to tam padalo dost, chlapi i ženský. Maja Wloszczowská (polská mistryně světa z roku 2010) si udělala něco s rukou, museli jí to šít. V technických úsecích člověk trefí o třicet centimetrů jinou stopu a hned je před ním půlmetrový kámen. Pak jde o kosti. Bude se to muset jet na hranici rizika pádu i defektu.

Máte za sebou dva závody Světového poháru, ale na stupně vítězů jste se zatím nedostal. Zůstáváte v klidu?

Formu mám lepší než vloni touhle dobou, kdy začínal Světový pohár a v Jihoafrické republice jsem byl třetí. Ale nebylo to zdaleka ideální. Letos jsem alespoň pocitově trošku dál, i když na nedělním svěťáku v Houffalize se to kvůli zdravotním a technickým problémům neukázalo. Nervózní nejsem. Lepší výsledek by byl dobrý pro uklidnění, ale tak přijde příště. Vloni si lidi zvykli, že pomalu všechno vyhrávám, jenže ono to nejde pořád. Jsou i závody, kdy vás zradí technika nebo přijdou nějaké problémy. Potkává to všechny, jen já měl loňskou sezónu štěstí. Věřím, že za dva týdny na závodě bundesligy v Německu nebo na svěťáku doma v Novém Městě už zajedu dobře.

Reklama