Článek
Byl to jeden z vašich lepších závodů?
V cyklokrosu už jsem doma Světový pohár vyhrála, ale na bikách jsem doma na bedně poprvé. Byl to jeden z mých nejlepších svěťáků. Nikdy jsem nevedla, nikdy jsem nebyla tak blízko vítězství.
Jak jste se cítila na stupních? Naposledy jste byla třetí před dvěma lety...
To je pokaždé skvělé. A když je závod tady, vždycky hledám rodiče, známé, příbuzné, navíc je krásné vidět české vlajky a slyšet, jak na mě lidi volají mým českým jménem (Nash žije dlouhá léta v USA - pozn. aut.).
Kdo všechno vám tady fandil?
Rodiče, strejda s tetou, sestřenice, kamarádi z Prachatic. Lítali tam za mnou po lese a jsem ráda, že jsem se jim takhle mohla odvděčit. Navíc na trati, která se mi hrozně líbí.
Zhruba polovinu závodu jste jezdila na prvním místě. Byl záměr to napálit hned od startu?
Vůbec. Ale na začátku prvního kopce jsem najednou byla vpředu a vycítila jsem šanci. V prvním sjezdu jsem si udělal náskok a je lepší to takhle zkusit, než se třeba zaseknout někde ve skupince. Může přijít něčí pád a těžko se to pak sjíždí. Tak jsem spíš chtěla, aby ostatní holky sjížděly mě.
Vedení jste ztratila po chybě v technické pasáži.
Bohužel jsem na těch kamenech udělala chybu a spadla jsem. Bressetová s Kalentěvovou mi odjely, což mě trošku mrzí. Kdybych s nimi zůstala, mohlo to být zajímavější. Ale i tak to byl skvělej závod. Zůstala jsem ve druhé skupince, propadla jsem se na šesté místo, ale v závěru jsem za to vzala, abych se dostala na bednu.
Vnímala jste při závodě vůni nejrůznějších dobrot z okolních stánků?
Ani moc ne. Když jsem tady před lety závodila ještě jako lyžařka, tak jsem do těch kopců cítila cigarety. Dneska to bylo něco jinýho, ale taky se to kouří (úsměv).
