Článek
Závod kategorie Grand Tour jedete poprvé v kariéře. Jak zatím hodnotíte svoje vystoupení?
Pro mě je to v první řadě o sbírání zkušeností a pomoci týmu. S tím jsem taky na Vueltu jel. Každým dnem se tady učím. Vidím, co od sebe můžu čekat nebo ne.
A co od sebe můžete čekat třeba v kopcích?
Je mi jasné, že asi nikdy nebudu na těchto třítýdenních závodech jezdit o celkové pořadí, protože ty nejdelší kopce s nejlepšími vrchaři prostě nevyjedu. Lidi jako Contador nebo Rodríguez mají o deset kilo míň než já. Ale chci tam s nimi aspoň někdy až do finále zůstat. V ne tak dlouhém kopci bych to mohl dokázat. S Contadorem už jsem jeden kratší kopec vyjel a zkoušel jsem to i v neděli. Odpadl jsem asi 200 metrů před cílem. Tam jsem to protaktizoval. Oni jsou pořád úplně jinde, já se učím.
Nejsou to příliš maximalistické cíle?
To je prostě můj styl, jednou být s těmi nejlepšími. Nechci si vystupovat hned na začátku kopce, když to není nutné. Stejně jsem k tomu přistupoval i v cyklokrosu. Když jsem začínal, chtěl jsem vydržet s nejlepšími padesát minut závodu. Další dva roky mi trvalo, než jsem byl schopen je porazit. Na silnici je to trochu jiné, ale snažím se, abych vydržel. Tím, jak moc chci, se třeba hrozně propadnu, ale to je nováčkovská daň. Občas kvůli tomu zažívám těžké chvíle.
Jak na vás působí Contador?
Je o něj obrovský zájem u novinářů i fanoušků. Osobně ho neznám, neměl jsem možnost s ním mluvit. Ale v balíku se chová úplně normálně, je v pohodě.
Vyhraje Vueltu?
Těžko říct, ti čtyři (kromě Contadora ještě Rodríguez, Froome a Valverde) jsou tam narovnaní za sebou. Contador delší dobu nezávodil a je na něm trošku znát, že mu chybí ten správný rytmus. Rozhodnou ty nejdelší kopce, do té doby je vše otevřené.
Co na vás zatím na Vueltě udělalo největší dojem?
Asi to, jak je ve Španělsku cyklistika populární. Jinak nemám moc času tady něco poznávat. Je to trošku stereotyp. Z hotelu na start, po etapě na hotel. Člověk nestíhá nic moc kolem sledovat.
Jak se zabavíte po večerech?
Taky je to podobné. Máme masáž, pak večeři, která končí třeba až v jedenáct večer. Na pokoj člověk přijde s plným žaludkem a než usne, je jedna. Spíš mrknu na počítač, přečtu si něco, vyřídím pár mailů a jdu spát.
