Rubriky:

Cyklistika

Sedmačtyřicetiletý paralympionik Stark: Londýn je asi poslední. Rio už vidím jako troufalost

29. srpna 2012 22:09

V českém týmu je Michal Stark rekordmanem. Jednonohý handicapovaný cyklista vstoupí už zítra v Londýně do bojů na své šesté paralympiádě. V sedmačtyřiceti letech sní o medaili, ale slovům o další paralympiádě v Rio de Janeiru za čtyři roky se jen směje.

 

Facebook Michala Starka

Je tedy Londýn vaší poslední paralympiádou?

Asi bude poslední, pak už bych byl skutečně exotický závodník. Raději to neříkám na sto procent, protože už jsem konec naznačil několikrát a pořád pokračuju... Trenér Viktor Zapletal tvrdí, že bych Rio klidně mohl dát.

A jak to vidíte vy?

Tou dobou už mi bude přes padesát a říkám si, že by to byla z mé strany dost troufalost. Na druhou stranu pořád jezdí dva Španělé, kteří jsou starší než já. Jeden z nich dokonce o devět let a stále se pohybuje v první desítce na světě. Ale já si pro sebe říkám: všeho s mírou. Netvrdím, že to zabalím hned po Londýně, rok nebo dva si určitě dám. Ale další čtyřletý cyklus už asi ne.

Nemrzí vás, že jste kvůli sporům ve vaší federaci přišel o minulou paralympiádu v Pekingu? Mohl jste jich mít na kontě sedm.

To prostě vrátit nejde. I tak je pro mě Londýn už pátou letní a ještě jsem byl v roce 1994 v Lillehammeru na zimní jako lyžař.

Vždycky jste byl maximalista. Máte i teď ty nejvyšší cíle?

Určitě. Nepřijel jsem si pro další čárku za účast. Mám nějaký kredit a nemůžu si dovolit nemít ty nejvyšší ambice. Chci medaili alespoň v jedné ze svých nejlepších disciplín: ve stíhačce jednotlivců na dráze nebo ze silniční časovky. Tam mám ještě větší šanci. Když nezískám medaili, budu zklamaný.

V dalších disciplínách už tolik šancí nemáte?

Třeba překvapím. Pojedu ještě pevný kilometr na dráze a silniční závod. Jenže tam sloučili naši kategorii cyklistů s nadkolenní amputací s kategorií C1. To jsou lidi, u kterých pořádně nevědí, jaký mají handicap, tak je dají sem. Takže je tam Španěl, co nemá nohu a ruku a pak třeba Němec, který má všechno, jen trochu méně vyvinutá lýtka... A nejhorší je kategorie C3, což jsou dvounozí kluci, u nichž při jízdě na kole žádný handicap nepoznáte. S nimi je problém závodit.

Jak se těšíte na atmosféru v Londýně?

Moc, protože Britové sportu rozumějí a obzvlášť cyklistice. Navíc v ní mají spoustu želízek. Cyklistické disciplíny jsou beznadějně vyprodané. Závodíme na velodromu, kde před pár dny při olympiádě padaly světové rekordy. Pro nás, kteří trénujeme jen v Motole, je to svátek. Silniční disciplíny se zase uskuteční na motoristickém okruhu Brands Hatch, kde se jezdila i formule.

Před rokem vás při tréninku srazilo auto. Poznamenalo to hodně vaši přípravu?

Vypadl jsem z toho skoro na tři měsíce. Nedal mi přednost řidič protijedoucího vozidla, odhodil mě na značku, která byla o tři metry dál. Měl jsem tříštivou zlomeninu lopatky a tři zlomená žebra. Samozřejmě se to projevit muselo, nejsem Kostěj Nesmrtelný. Začal jsem prakticky od nuly a myslím, že jsme s trenérem udělali maximum, aby to tady v Londýně bouchlo ve správnou chvíli.

Jan Krůta, Právo

Zrušit


Časová osa: Cyklistika

Filtr článků - Cyklistika