Článek
Před startem jste tvrdil, že hlavním cílem je Vueltu dokončit. Máte tedy splněno?Dá se říct, že ano. Chtěl jsem se dostat do Madridu. Pořádně jsem nevěděl, co mě čeká, co se mnou tři týdny závodu udělají. Bylo to sice šíleně těžké, ale ani jednou jsem neměl nějakou obrovskou krizi. Nikdy jsem tam nevětral úplně na konci balíku a i poslední den jsem měl docela dobré nohy, když jsem byl schopen skončit osmý v etapě. Mrzí mě jen, že se mi nepodařilo dostat do nějakého úniku, který by vydržel a mohl jsem se rvát o etapové vítězství, ale to bych chtěl napoprvé asi moc.
Byl závod těžší, než jste čekal?Kluci v pelotonu říkali, že Vuelta byla letos horší než Tour de France. Je fakt, že bylo víc dojezdů na kopec, jenže etapy zase začínaly po rovině. Celkově to bylo náročné i psychicky, ale já byl připraven. Už posledních 500 metrů sobotní horské etapy jsem se usmíval, protože jsem věděl, že jestli se nestane nic neočekávaného, Vueltu dokončím.
Odměnil jste se nějak po poslední etapě? Dal jste si něco dobrého k večeři?Šli jsme s klukama z týmu do madridského Hard Rock Cafe a dal jsem si jejich vyhlášený hamburger. Měl jsem na něj hroznou chuť, protože měsíc jsem jedl pořád dokola těstoviny a saláty. Hambáče jsem zalil pivem, na to jsem se taky těšil. Snil jsem o něm i po některých etapách, ale radši jsem si to nelajsnul.
Jak jste zvládal pendlování z hotelu na hotel po každé etapě?Někdy to byl docela záhul. Byli jsme třeba pět a půl hodiny v sedle a pak jsme strávili další čtyři v autobusu při transferu na hotel. Ve Španělsku se navíc pozdě večeří, takže jsme chodili i pozdě spát. A s plným žaludkem... Před půlnocí jsem snad ani jednou neusnul, některé dny třeba až v půl třetí.
Věříte, že vás Vuelta posune dál v silničářské kariéře?O tom nepochybuju. Získal jsem cenné zkušenosti a to, že jsem Vueltu dokončil, řadím v kariéře hodně vysoko.
Co vás ještě v sezóně čeká?V sobotu jedu v Belgii jednorázovku GP Impanis–Van Petegem a další víkend mistrovství světa v Nizozemsku. Doufám, že se mi povede dobrý výsledek.
