Článek
„Spadla snad půlka lidí, byl to boj o přežití. Tělo mám totálně popravené," ohlížel se závodník týmu Omega Pharma-Quick Step. „Pádů bylo letos strašné množství. Už je to na zamyšlenou," doplňoval Štybar na svých internetových stránkách.
Flandry jsou se závodem Paříž– Roubaix (13. 4.) nejprestižnějšími klasikami sezóny. Cesty jsou úzké, dost úseků pokrývají kostky, v pelotonu vládne nervozita, všichni se v touze po blyštivém výsledku tlačí vpřed. O karamboly pak není nouze.
„Vše je dané úzkými silnicemi. Na startu je dvě stě lidí a každý chce být vpředu, aby se pádům vyhnul. Jenže není tolik místa pro všechny, nemohou se tam prostě nacpat. Pak stačí chybička a pole lehne," vysvětloval Jan Bárta z NetApp-Endura.
„Šlo o obrovský záhul na fyzickou kondici, ale také na psychiku. Na úzkých cestách se jednalo vážně o masakr," vykládal Štybar.
Bárta byl blízko pádu
„Byl to nervózní závod od startu do cíle. Člověk musí být pořád ve střehu. Ani pozice vpředu není zárukou klidu, protože kolikrát spadne i čelo pelotonu," říkal Bárta.
Ani jeden z Čechů při nedělní bitvě k zemi nešel. „Ale já měl namále, moc mi nechybělo. Naštěstí jsem pád těsně před sebou objel škarpou," líčil Bárta pro supercycling.cz.
O lepší výsledek jej při debutu na Flandrech připravil defekt dvacet kilometrů před cílem. „Mohl jsem být ve dvacítce. Půl kilometru jsem jel po prázdném předním kole, ztratil jsem nejméně půl minuty," smutnil devětadvacetiletý cyklista.
Štybar se držel v čelní skupině, ale při dělení třicet kilometrů před cílem zůstal trošku vzadu. „Do té situace měl náš tým závod pod kontrolou. Smůla byla, že do úniku šel z naší formace Vandenbergh, který není moc dobrý spurtér, a skončil čtvrtý. Měli jsme tři lidi v desítce, ale vyměnili bychom to za jedno první místo," posteskl si zklamaný Štybar.
