Článek
Vaše mimořádné fotbalové schopnosti zná každý. Ale proč jste se odhodlal vkročit do cyklistické sféry?
Nejde o bezmyšlenkovitý vstup do nového rybníka. Uvažovali jsme s agenturou, která mě zastupuje, dlouhou dobu, jakým způsobem pomoci nejmladší generaci, aby se dostala ke sportu. Vždyť nynější generace žije víc na sociálních sítích než venku sportem.
Co rozhodlo pro cyklistiku?
Na kole jezdí téměř každý, jenže většinou nemá kde. Možnost vyjet si bezpečně na kole je při počtu aut na silnicích omezená. A Kolo pro život není jen o měření s nejlepšími, ale o možnosti prožít víkend s celou rodinou.
Jak často se dostanete k vyjížďkám na kole vy sám?
Dceru Adélu baví kolo hodně. Už od chvíle, kdy jsme ji naučili jezdit. Snažíme se, když máme čas, vyjet celá rodina. Ale v Anglii není moc možností, jak vyrazit s malými dětmi, abychom se vyhnuli provozu a ještě se dobře svezli. Závody jako Kolo pro život v Anglii nejsou. Jediná možnost je naložit kola do auta a dopravit se do parku, kde lze jezdit.
Dojde i na situaci, kdy vyrazíte na kole sám bez rodiny?
Nemám tolik času. Ale když jsem měl zraněné rameno a nemohl běhat, absolvoval jsem tři čtvrtě fyzické přípravy právě na kole. Můj vztah k cyklistice je pozitivní. Jsem rád, že jsem se vrátil díky svým potomkům do dětských let, kdy jsem seděl na kole celý víkend kromě času stráveného fotbalem či hokejem.
Plánujete, že se sám aktivně zúčastníte některého ze závodů v příštím roce?
Rád bych. Ale člověk potřebuje čas, aby se připravil. Není to tak, že bych sednul na kolo a jel padesát kilometrů závod. Sice trénuju každý den při fotbale, ale to je něco jiného než jet v takovém záběru, který vyžaduje závod horských kol. Rozhodně chci vyzkoušet na vlastní kůži podmínky a atmosféru Kola pro život.
A své děti přihlásíte?
Bude záležet na časových možnostech. Projekt je zaměřený na celou rodinu bez ohledu na fakt, jestli všichni jedou závod. Nikdo neztrácí při závodech čas. A to je fajn. Při fotbale lze program pro celou rodinu vymyslet těžko. Ale na kole může jezdit každý. Babička, rodiče, děti. Možnost rodinného sportu není přece primárně jen o sportu, ale o trávení společného času v dnešní hektické době.
Je pro vás vstup do projektu zajímavý i finančně?
Výdělek je až druhořadý. Není to tak, že jsme to rozjeli, abychom získali peníze sami pro sebe. Naším cílem je už nyní unikátní projekt, který nemá obdoby, posunout zkušenostmi ještě dál. Můj manažer David Trávníček aktivně jezdí, jeho zkušenosti nám snad pomohou systém ještě vylepšit. Věřím, že se lidé budou rádi vracet.
Sledujete cyklistiku jako fanoušek pravidelně třeba i v televizi?
Když jsem po zranění v létě jezdil na trenažeru, byla Tour de France v plném proudu. Měl jsem závody puštěné. A člověk, který na mě dohlížel, je sám cyklista, ač pracuje pro fotbalový klub. Tudíž jsem měl dokonalý přehled. Ve Velké Británii je obrovský boom cyklistiky i proto, že země hostila úvodní etapy Tour. Z doby, kdy jsem působil ve Francii, si pamatuju, že Tour byla jednou z největších událostí sportovního kalendáře.
V reprezentačním kádru je velkým fanouškem cyklistiky Michal Kadlec, který se přátelí s Leopoldem Königem, sedmým mužem letošní Tour. Máte i vy mezi cyklisty kamarády?
Znám se osobně s Romanem Kreuzigrem. Byl několikrát na zápase Chelsea. I díky němu sleduju závody. Jako malý kluk jsem fandil při cyklokrosu Radkovi Šimůnkovi, teď držím palce Zdeňkovi Štybarovi, jenž už přesedlal na silnici. Myslím, že cyklistika má u nás velkou tradici. Věřím, že to bude pokračovat. Nicméně chci zdůraznit, že pro nás není cílem vrcholová cyklistika a výchova šampiónů, ale nejmladší generace. Naší prioritou je zaměřit se na mládež, přitáhnout ji k cyklistice. Věříme, že se děti třeba přes kolo dostanou k ostatním sportům.
