Článek
Představuje start na Giro d´Italia naplnění snu?
Ano. Je to neuvěřitelné. Před dvěma lety jsem seděl doma a díval se na Giro v televizi. Je pro mě nepředstavitelné, že nyní budu sám součástí tohoto velkého závodu. Měl jsem v hlavě, že pojedu Vueltu, kde budu v klidu, a tým nebude mít jednoho jasného lídra. Nebude to nejsnadnější start do Grand Tour. Ale jsem přesvědčený, že vše zvládnu.
S čím máte jeden ze tří největších závodů světa spojený?
S velkými kopci, nepříznivým počasím. A také Romanem Kreuzigerem, když tam vyhrál etapu a skončil pátý v celkovém pořadí. To je pro mě ve spojitosti s Girem nejsilnější emoce. Tehdy jsem si u obrazovky říkal, že jednou bych to chtěl dotáhnout stejně daleko jako on. Je mým vzorem. Největším vzorem. Když jsem závodil v kadetech, snil jsem, že budu jako on. Studoval jsem jeho cestu k profesionálům, jeho výkony v závodech. Hodně jsem mu fandil.
Mluvili jste spolu o minulosti i nadcházejícím startu na Giru?
Viděli jsme se na jarních klasikách, ale prohodili jsme jen pár slov. Neměli jsme volnější moment. A jindy také ne. Moc jsme se dosud nepotkávali. Jeho program byl přece jen jiný.
Etixx-Quick Step sní o celkovém vítězství. Jak velkou odpovědnost s ohledem na úkol dovést Urana do Milána na prvním místě cítíte?
Obrovskou. Máme silný tým a jasným cílem je vyhrát celkové pořadí. Je to lehce stresující.
Už máte jasno, jaká bude vaše pozice v týmu?
Moje úkoly se budou měnit etapu od etapy. Jsem hodně univerzální jezdec. Někteří kluci jsou specialisté do kopců. Na mně asi spíše budou klasikařské etapy nebo rovinaté, případně úvodní části velkých kopců. Bude se to měnit den za dnem. Když bude třeba, možná budu sjíždět úniky.
Organizátoři pro letošní ročník připravili hodně náročný program se spoustou horských etap a velkými kopci. Neděsí vás itinerář osmadevadesátého ročníku?
Je fakt, že v tak velkých kopcích mě čeká premiéra. Největší stoupání jsem dosud absolvoval při závodě Kolem Katalánska. Tam hlavně minulý rok byly velké kopce. Třeba i dvacet kilometrů, ale nikdy nebyly tak prudké. Na tak těžkých kopcích jaké jsou při, Giru jsem ještě nejezdil. Hlavní je připravit se v hlavě. Člověk musí dlouho překonávat bolest, když jede třeba hodinu v kopci, a pak po sjezdu následuje mnohdy stejně drsný či ještě drsnější kopec. Na psychiku je to hodně náročné.
Přemýšlel jste, jak vstřebáte porci jednadvaceti závodních dnů proložených jen dvěma volnými dny?
Nejdelší etapový závod jsem jel dosud osm dnů. Po týdenním etapáku si říkám, že bych ještě nějaký den zvládnul. Ale třeba dvacátou etapu si neumím představit. Přiznávám, že druhý a třetí týden bude neznámá.
Balení na první Grand Tour kariéry jste zvládnul bez nervozity?
Trochu jsem byl ve stresu. Člověk toho nepotřebuje více než na týdenní závod. Ale představa, že jedu pryč prakticky na měsíc, mě trošku znervózňovala. Zabralo mi to více času než obvykle. Většinou zabalím a neřeším. Teď jsem přemýšlel, jestli mám vše. Strávil jsem tím celé středeční dopoledne.
Bylo v kufru i něco speciálního?
Přibalil jsem malého plyšového krtečka, kterého jsem dostal od rodiny jako připomínku Česka a talisman pro štěstí. A vzal jsem si i motivační knihu Take the Stairs. Myslím, že v prvních dnech něco přečtu. Alespoň před spaním pár minut. Nebo v autobuse při delších přesunech.
