Hlavní obsah

Po americké hrůze se Ježek koncentruje na časovky. V rámci přípravy si užil i bikování

Radek MalinaSport.czPrávo

Drsná nehoda při loňském mistrovství světa jej nezlomila. Český paralympijský reprezentant v cyklistice Jiří Ježek je pár týdnů před startem sezóny v plné síle. Přitom zprávy po pádu na ochranný plůtek při mistrovství světa v USA minulý rok v září byly děsivé. Dvě rozdrcená žebra a místo nich karbonové implantáty, amputovaný prsní sval, otevřený hrudní koš, zlomená pažní kost pravé ruky! Přes původní černé vyhlídky se dokázal rychle uzdravit. A o víkendu už absolvoval jako zpestření přípravy závod horský kol. Pětapadesát kilometrů pokračování seriálu Kolo pro život v Mladé Boleslavi zvládnul za 2:12:56,9 hodiny. "Šlo o zpestření volna, nikoliv o výsledek," smál se v cíli.

Foto: Miloš Lubas

Jiří Ježek na trati závodu Kolo pro život v Mladé Boleslavi.

Článek
Fotogalerie

Jaký pro vás byl start na horském kole v seriálu Kolo pro život v Mladé Boleslavi?

Není to úplně můj šálek čaje. Ale bavilo mě to moc. Trasa nebyla technicky příliš náročná, tudíž jsem se netrápil. Měl jsem však smůlu. Patnáct kilometrů před cílem jsem prorazil zadní duši, ale zřejmě bylo něco v plášti, protože ucházela i ta vyměněná. Dojížděl jsem prakticky na prázdném zadním kole, tudíž bylo třeba jet opatrně. Nicméně náladu jsem si zkazit nenechal.

Řešil jste konečný čas a svůj výsledek v závodě?

Absolutně ne. A myslím, že je jedno, zda člověk jede sedmdesátý nebo sto sedmdesátý. Nejel jsem do Mladé Boleslavi na Kolo pro život závodit, ale užít si den a zkusit si bike. Mně jízda v terénu nedělá dobře na nohu v protéze. Šlapání je každou chvíli rozhozené kořeny, je to bolestivé. Není to něco, v čem bych si liboval. Ale závody provází skvělá atmosféra, jednorázově to bylo fajn. Měl jsem mít volno, takže bych jel s manželkou kolem Vltavy v Dejvicích nebo jsem mohl do Mladé Boleslavi. Zvolil jsem druhou variantu a nelitoval.

Vrátíte se do seriálu Kola pro život ještě v budoucnosti. Nebo šlo jen o jednorázové zpestření přípravy?

Atmosféra byla fantastická a vážně mě nadchla. Po mistrovství světa budou týdny před koncem sezóny volnější, takže je pravděpodobné, že na nějakém profilově lehčím závodě se ještě objevím.

Co však bude vaší hlavní náplní v nadcházejících týdnech?

Na začátku června světové poháry handicapovaných. Ještě pojedu tréninkově několik závodů se zdravými. Od prvního červnového víkendu mám v diáři tři závody světového poháru, které jsou důležité kvůli bodům pro paralympijské hry v Riu. A pak na přelomu července a srpna mistrovství světa na silnici ve Švýcarsku. Soustředím se na časovky. Při závodech, kde bude hromadný dojezd, mám po loňském úrazu psychický blok. Jel jsem pár podniků se zdravými, které končily spurtem, a nešel jsem tam. Proto se zaměřím na kopcovité závody nebo časovky.

Jaké jsou první závodní měsíce po drastické nehodě?

Bál jsem se, že to bude horší. Fyzicky na to asi mám. Jsem spokojený. Hodně trénuji na časovkářském kole. Nevím, jestli budu zase vozit medaile, ale budu rád za umístění v první šestce, což bude mít smysl kvůli bodům pro Rio. Jsem vděčný za kariéru, kterou jsem prožil. A logicky si umím zdůvodnit, proč už nejsem tak dobrý. Hlavně si každý závod užívám, protože  jsem nečekal, že ještě budu mít šanci závodit.

Je závodění v letošní sezóně po loňském úrazu hodně odlišné?

Tři měsíce jsem ležel, takže síla z nohou odešla. Musel jsem změnit posed. Kvůli přerušeným prsním svalům a zlomené ruce jsem nedosáhl na řidítka jako v minulosti. Ale dýchání při zátěži, jehož jsem se trošku obával, je v pohodě. Tělo se adaptovalo. Chvílemi se sice ještě cítím přidušený, ale to se zvládne.

Reklama