Článek
Martina Sáblíková po příletu z cyklistického mistrovství světa.
Mísí se ve vás stejné pocity jako v době, kdy jste se premiérově kvalifikovala na zimní olympiádu?
To se nedá srovnávat, rychlobruslení se věnuji víc než cyklistice, tam to bylo takové normální. Letní hry jsou splněním mého snu.
Stihla jste úspěch v Americe oslavit?
Trenér slavil hodně, já jsem měla dvě skleničky červeného. Byla jsem vyčerpaná, závod byl náročný psychicky. Když někam jedeme při rychlobruslení, většinou to dopadne dobře, ale tady jsem měla obavy, že se budu vracet domů nešťastná, že se mi to nepovede. O to víc jsem teď ráda.
Máte představu, jak rychlobruslení s cyklistikou skloubíte?
Začala jsem o tom přemýšlet pět minut poté, co jsem se dozvěděla, že jsem si nominaci vyjela. V duchu jsem si říkala, že jsem si na sebe zase upletla bič.(smích) Zatím jsme o konkrétní podobě s trenérem nemluvili. Nechá mě chvíli rozdýchat, určitě to ale v příštích dnech probereme.
Obětujete něco z rychlobruslení ve prospěch cyklistiky?
O tom jsme se s trenérem už trochu bavili. Bude záležet, jak si budu stát ve Světovém poháru. Pokud bych měla šanci ho vyhrát, dojela bych sezónu do konce. V opačném případě bych možná závěr vypustila. Uvidíme, nechci předbíhat.
Pokud Světový pohár odzávodíte celý, budete mít na přípravu na olympiádu pět měsíců. Bude to stačit?
Trenér mi říkal, že budu na kole jezdit i v zimě, zatím nevím kde, jsem docela zvědavá. Budu si ale zřejmě k bruslím přibalovat i kolo.
Neobáváte se vysoké zátěže?
Nemám strach, cyklistiku beru jako další výzvu. Buď se olympiáda povede, nebo ne. Já mám ale už svým způsobem splněno, nominací jsem si splnila sen.
