Hlavní obsah

Pět vrcholů italského pekla! Výstup na Etnu, vražedné Mortirolo či dvakrát v jednom dni na Stelvio

Bude to peklo na zemi! Cyklistické rozhodně. Giro d´Italia letos čeká jubilejní stý ročník. A organizátoři připravili pro závodníky i fanoušky největší lahůdky z historie závodu, který se jel poprvé už v roce 1909.

Foto: Profimedia.cz

Vincenzo Nibali s růžovým dresem po boku pořadatele Urbana Caira při prezentaci 100. ročníku Gira.

Článek

Po startu 5. května v Algheru na Sardinii čeká peloton 21 etap a tři volné dny, než dorazí 28. května do cíle v Miláně. Absolvují 3615,4 km. V programu je pět horských etap, dvě s horským dojezdem, dvě časovky, šest dojezdů pro sprintery. Závodníci projedou sedmnácti z dvaceti regionů země pod Apeninami.

Na startu bude 22 týmů a 197 jezdců. Astana neobsadila místo po tragicky zesnulém lídru Scarponim. Největšími favority jsou Ital Vincenzo Nibali, v jehož rodné Messině končí pátá etapa, a Kolumbijec Nairo Quintana.

„Karavana Gira projede místy, která tvořila historii Itálie i historii Gira. Letošní ročník je mostem mezi milníky naší země a závodu," říká hrdě ředitel celého podniku Mauro Vegni. „Chceme sjednotit sportovní velikány jako jsou Coppi, Bartali či Pantani s přírodními monumenty země, které představují Stelvio či Mortirolo," komentuje Vegni trasu.

První tuhá horská bitva čeká na peloton při stoupání na sopku Etna. Během závěrečného osmnáct kilometrů dlouhého výšlapu s průměrným sklonem 6,6 procenta zdolají závodníci 1187 výškových metrů. Půjde o zahřívací kolo před skutečným peklem, které z českých cyklistů absolvují Jan Bárta, Jan Hirt a Michal Schlegel.

9. etapa: Montenero di Bisaccia - Blockhaus (149 km)

První test adeptů na celkové pořadí. Blockhaus je jediným vrcholem dne, ovšem má označení čtyř hvězdiček z pěti možných. Poprvé nástrahy hory okusili cyklisté v roce 1967, kdy zde legendární Eddy Merckx slavil první etapové vítězství ze závodů Grand Tours.

Cílový kopec je sice dlouhý jen 13,6 kilometrů, ovšem předchází mu dvanáct kilometrů ve stoupání, po němž následuje titěrný sjezd, kde není možné dobít baterky. A pak přijde prověrka s průměrným sklonem 8,4 procenta, ovšem místy je sklon ještě o šest stupňů vyšší!

„Klíčové pro úspěch bude zvládnout stoupání od samého začátku. V programu jsou i dvě časovky, ovšem kdo ztratí v kopcích během prvních dnů, bude ze hry venku," prohlásil druhý z hlavních favoritů Nairo Quintana.

10. etapa: Foligno-Montefalco (39,8 km)

Den volna po brutálním stoupání, a pak dlouhá individuální časovka. Kombinace představující pro mnohé smrtící koktejl a konec nadějí pro úspěch v celkovém pořadí. „Krásná časovka. Není příliš technická, rozhodně však velmi zvlněná," liboval si Tom Dumoulin, Nizozemec ověnčený stříbrem z olympijské časovky v Riu.

Dvanáct kilometrů se jede po rovině, následuje pětikilometrové stupání s průměrem čtyři až pět procent. Cyklisté určitě budou využívat speciály, kopce nejsou natolik příkré, aby museli jet na standardních kolech, byť v závěru všechny prověří šestikilometrový výstup do cíle vyšperkovaný několika úzkými zatáčkami. „Bude to jako věčnost. A uvidíme zde velké poražené," věštil Dumoulin, jenž si byl trasu ještě před startem důkladně nastudovat. Právě zde se chystá k útoku na růžový trikot.

16. etapa: Rovetta-Bormio (222 km)

Královská etapa. Závodníky čekají tři stoupání nejvyšší kategorie a organizátoři děsivou zkoušku odolnosti zařadili znovu po volném dni. Přitom se začne desetikilometrovým sjezdem. Pak přijde předkrm v podobě výstupu na Mortirolo. Dvanáct a půl kilometrů, kde devět kilometrů drží sklon osm procent, aby následoval výjezd do dvojnásobně prudkého kopce.

Kdo bude lapat po dechu, snad lépe když kolo zahodí do sněhu lemujícího silnice. Následovat totiž bude jednadvacet kilometrů hrůzy na Stelvio, aby po technickém sjezdu přišel druhý výjezd na Stelvio, byť ze švýcarské strany má „pouhých" třináct kilometrů. Na borce balancující na hranici vyčerpání pak čeká ještě dvacetikilometrový sjezd. „Tady budou mít silní výhodu," liboval si podle cyclingnews.com Nibali, když organizátoři odtajnili trasu.

18. etapa: Moena-Ortisei (137 km)

Nejkratší etapa závodu představuje něco jako ránu pěstí. Dost možná poslední příležitost ke změně celkového pořadí, protože při menším počtu kilometrů lze čekat jeden útok za druhým. Rovinu byste hledali marně. A postupně je třeba zdolat Passo Pordoi, což představuje šestadvacet kilometrů v kopci hned od startu, po dlouhém sjezdu je v programu jedenáct kilometrů výstupu na Valparolu, aby čtrnáct kilometrů klesání vystřídal stejně dlouhý úsek na obávané Passo Gardena. Po sešupu do Ortisei ještě čeká brutální čtyřkilometrový kopec s místy patnáctiprocentním stoupáním na Passo di Pinei Panidersattel, aby následně jezdci ještě spolykali třináct kilometrů k vrcholu a cíli etapy.

21. etapa: Monza-Milán (28 km)

Ještě s dalšími dvěma horskými etapami se budou muset vypořádat cyklisté, než je bude čekat dojezd do Milána. Jenže pro borce na celkové pořadí nepůjde o žádnou selanku. Zatímco jindy představuje poslední etapa defilé držitelů jednotlivých trikotů, při tečkou za stým Girem šampaňské rozhodně nepoteče.

Cyklisté odstartují na legendárním okruhu v Královském parku městečka Monza, kde absolvují 5793 metrů na trati pro automobilové závody, která byla vůbec první svého druhu v Evropě. V itineráři nechybí ani kultovní zatáčka Parabolica. Prakticky až do cíle se jede z kopce. Apatie může znamenat ztrátu vteřin, takže i tady půjde v návalu poslední agónie zachránit třítýdenní snahu. Zdánlivě promarněná bitva v horách může mít nečekané rozuzlení.

Reklama