Článek
"Závody se jely hodně brzy, i když fourcross je většinou večerní záležitostí. Tady kvůli časovému posunu začínal fotbal ve čtyři odpoledne a my jsme končili asi hodinu předtím. Měli to tak udělané schválně, aby lidé stihli zápas a stejně byly v prostoru cíle dvě obrovské obrazovky, kde fotbal živě vysílali.
Když jsem jel autem do hotelu, zápas už se hrál a já v televizi stihl druhý poločas, protože jsem se zdržel na dopingové kontrole. V době utkání bylo všude ticho, život se prakticky zastavil. Ulice liduprázdné, lidé se dívali hlavně doma. Tady většina restaurací otvírá až v sedm večer a co jsem viděl, tak speciálně kvůli fotbalu otevřeli jen pár barů.
Všichni včetně personálu neodtrhnou oči od obrazovky. Maximálně si můžete objednat něco k pití, s jídlem byste v době fotbalu moc nepochodili. Lidé se neustále modlili, byli jako u vytržení. Fotbal je pro Brazilce opravdu náboženství, to člověk pozná na každém kroku.
Když s Francií vypadli, vypadalo to jako při demonstraci. Na pořádek dohlíželi policisté se samopaly. Všude lítaly petardy, lidi vyběhli na balkóny a vzteky vyhazovali na ulici všechno možné. Někdo se topil v slzách, někdo si vybíjel vztek. Sice zrovna nerozbíjeli výlohy, ale na ulici vzteky kopali do značek i popelnic. Prostě pěkná divočina."
