Rubriky:

Expedice Lhoce 2011

Jaroš na Lhoce: příprava na finální útok a první setkání se smrtí

3. května 2011 14:05 - PRAHA

Nedělní Svátek práce oslavil – jak jinak – tvrdou dřinou. Po dvou dnech odpočinku v základním táboře Radek Jaroš opět šplhal opět zlověstným ledopádem Khumbu vstříc druhému postupovému táboru ve výšce 6600 metrů s nákladem materiálu a zásob na finální pokus o zdolání vrcholu Lhoce.

 

archiv

Postup podle rutinního klíče. Budíček kolem druhé hodiny ranní, na záda hodit těžký batoh se vším materiálem a vzhůru do labyrintu trhlin. „Chodím raději v noci se Šerpy. Když začne řádit kulatej vrah, tak to není nic moc. Navíc se cítím v mrazu v ledopádu bezpečněji. A za svitu čelovky to domino kolem ztrácí trochu na dramatičnosti. Nehledě na to, že jsem se ještě týž den chtěl vrátit v pohodlí do základního tábora a sbírat tam síly ke – kéž by – poslednímu výstupu,“ líčil Jaroš na svém webu.

Šerpové vynášejí materiál pro své klienty ledopádem Khumbu.Šerpové vynášejí materiál pro své klienty ledopádem Khumbu.foto: Radek Jaroš

Do batohu český horolezec, který v Himálajích usiluje při sóloexpedici o svůj dvanáctý osmitisícový vrchol, přibalil vše potřebné pro finální útok a za necelých šest hodin stál o více než 1100 metrů výš nad základním táborem u svého stanu. „Mám tam teď všechno. Jídlo na několik dnů, plyn, péřový drtiče mrazu, termoprádlo… Velkej háček je, jestli věci a stan vydrží každodenní odpolední sněžení a vánice. To by zamotalo plány,“ přemítal.

Za rychlý postup se Jaroš ve druhém táboře odměnil polévkou, uherákem a dvouhodinovým „šlofíkem“. „Taky mám nutkání otevřít si plzeň, ale zkusím ji donést ještě výš. Že by Pilsner Urqell na vrcholu? Třeba by si v Plzni uvědomili, že horolezci toho vychlastají víc než olympionici. Že tam, kde jsou tržby, by měl být i sponzoring,“ pravil Jaroš s nadsázkou.

Sny vystřídala realita

Jen skrz objektivu fotoaparátu viděl Jaroš svůj stan na místě CIII a nad ním Šerpy pilně připravující cestu pro klienty do Jižního sedla pod Mount Everestem. Cestou do základního tábora pak potkal právě skupinu z jedné komerční expedice. „Bez batohů a řekl bych, že měli hodně nadloubáno. A sto metrů za nimi osamocená postava a dokonce žena. Na pozdrav reagovala, proto jsem předpokládal, že o sobě vědí, a spěchal jsem v kazícím se počasí dál,“ popisoval.

Svázané žebříky umožňující přechod širokých trhlin v ledopádu Khumbu.Svázané žebříky umožňující přechod širokých trhlin v ledopádu Khumbu.foto: Radek Jaroš

Ve vánici a sněžení Jaroš sám těžko hledal cestu do base campu. „Alča Zárybnická tomu říká denní chod oblačnosti, já tvrdím, že padají hov.. s háčkama a je to totálně v prd… Tentokrát beru do ruky snad každej fix, aby mě vedl a ukázal zavátou cestu,“ otřásl se při vzpomínce na těžký sestup, při kterém mu skrz oblečení probíjela i statická elektřina ze vzduchu.

Spásu přinesl až příchod do těsné blízkosti základního tábora. „Prsty zase omlácené, že i nandat suché ponožky bolí. Jak krásné by bylo lehnout si a nechat bolavé tělo masírovat krásnou děvou,“ zasnil se Jaroš.

Sny však hned ráno vystřídala krutá realita nejvyšších hor a base camp probudil přílet dvou záchranářských vrtulníků. Dlouze operovali mezi CI a CII, bylo jasné, že se něco děje. Odpoledne se dovídám, že na cestě mezi tábory někdo zemřel na výškovou nemoc,“ uzavřel Jaroš.

pn, Sport.cz

Zrušit


Časová osa: Expedice Lhoce 2011

Filtr článků - Expedice Lhoce 2011