Nathan Heilmann: Mladí hráči mají nejlepší předpoklady nalákat své vrstevníky

Čekal jsem, že předvedeme lepší výkon proti ostatním evropským týmům. Doplatili jsme ale na špatnou fyzickou přípravu. Všichni naši soupeři byli rychlejší a vytrvalejší. Ten jediný zápas jsme vyhráli díky herním zkušenostem a kreativitě na hřišti.

Tenhle zápas byl pro mě velkým zklamáním. Kluci hráli v první půli výborně a dokázali držet fyzicky silné Lotyše pod kontrolou. Po skončení prvního poločasu se všichni v týmu smáli, jakoby měli vyhráno. Upozornil jsem je, že přehnaná sebejistota se ne vždycky vyplácí. Ale to jsem netušil, kam ztráta koncentrace povede. Na úvod druhého poločasu jsme udělali dvě nebo tři nevynucené chyby, které soupeř hned proměnil v body. Ani oddechový čas nepomohl. Lotyšsko se zvedlo a v našem týmu zavládla panika. Teď zpětně mě napadá, co jsme mohli změnit ve způsobu hry a zvrátit tak vývoj zápasu, ale byl jsem ve stejném šoku, jako kluci.

Nebylo to jednoduché. Pravidelné tréninky byly v takové situaci vyloučené. Místo toho jsme zorganizovali soustředění a odehráli společně několik turnajů. Sezónu jsme začali na německém mistrovství juniorů v Lipsku, pak jsme hráli na vídeňské Winter League. Oba turnaje se hrály ve formátu 5 na 5. Sedmičky jsme stavěli až na českých turnajích v Chrasti, Plzni a Aši. Zkušenost, kterou si kluci z těchto přípravných turnajů odvezli, byla na mistrovství naší největší zbraní. Stejnou zkušenost mohly mít i české juniorky. Proto mě mrzí, že se jejich tým nepodařilo postavit.

Stala se profesionálnější. Většina evropských zemí zde měla několik týmů, každý s třemi nebo více kouči. V rychlosti, síle a vytrvalosti na tom byli všichni naši soupeři lépe než my. Z toho vyplývá, že zlepšování fyzičky hrálo mnohem podstatnější roli v jejich přípravě. Herní nasazení některých týmů bylo nesrovnatelně vyšší, než co si pamatuju z Anglie.

Ta myšlenka vznikla, když jsem zjistil, že existuje skautská liga a kolik má hráčů. Když jsem viděl tolik mladých lidí mezi 14 a 22 hrát ve vlastních dresech a s vlastním vybavením, napadlo mě, že k založení národního týmu už jen stačí vytisknout leták s informacemi o tom, kdy a kde se mistrovství koná a kolik bude účast stát.

To záleží hlavně na nich a na jejich ochotě tenhle sport dále rozšiřovat. Mladí hráči mají nejlepší předpoklady nalákat své vrstevníky. Pokud tuhle iniciativu vezmou za správný konec, získá české ultimate frisbee v příštích letech mnoho mladých talentů. Může se ale stát, že se nechají unést svým vlastním úspěchem na hřišti a žádný boom se konat nebude.

Mám obrovskou radost z toho, jak funguje spolupráce na rozvoji tohoto sportu v rámci zdejší ultimate frisbee komunity. Česká liga dřív bývala příliš uzavřená a postrádala pravidelný kontakt se soutěžemi ve světě. Rád bych věřil tomu, že se mi podařilo přesvědčit pár lidí o tom, že účast v mezinárodních soutěžích činí českou ligu konkurenceschopnější a zajímavější. Jsem přesvědčen o tom, že hlavně díky pravidelné účasti na zahraničních turnajích náš juniorský tým vydržel tak dlouho.

Byl bych rád, kdyby tu vzniklo několik juniorských týmů na regionální úrovni. Tím pádem bychom mohli zavést pravidelné tréninky. Také by bylo skvělé rozšířit Středoevropskou ligu o juniorskou soutěž.

Myslím, že pro tým je v tuto chvíli nejlepší, aby k výměně koučů nedocházelo příliš často. Navrhnu, aby tým vedli dva lidé a to po dobu alespoň dvou let a za takových podmínek tým další dva roky rád povedu. Mám teď lepší představu, jak s týmem pracovat. Dokonce už mám naplánované soustředění na říjen, kde začne vznikat jádro týmu pro příští rok, a budu rád, když se zapojí všichni mladí hráči v Česku. Na úvod sezóny budeme trénovat disciplínu, protože líný trénink dělá líné hráče a líné týmy, které pak prohrajou i proti slabšímu soupeři, jako se to stalo nám proti Lotyšsku. Zkušenost z WJUC mě inspirovala k novým tréninkovým metodám. Těším se, až je uvedu do praxe.