Hlavní obsah

Jakou cenu platí Tiger?

Ne všichni našli pochopení pro způsob, jakým Tiger Woods komentoval svůj golf na Masters a především nedotažený finálový útok na titul.

Článek

Woodsovo zklamání z prohrané bitvy bylo pochopitelné – jeho kyselost už ne. Tak nadepsal svůj komentář britský Guardian, který se do světové jedničky opřel nezvyklou silou. Vybíráme z toho, co uvedl autor Lawrence Donegan:

…Phil Mickelson a Tiger Woods, spárováni dohromady pro finále, nakonec prohráli válku s Cabrerou, zatímco Woods ztratil také osobní bitvu s Mickelsonem – a to ve více směrech. Velcí hráči se stávají velkými šampiony, ale jak nám světová jednička připomněla po svém děleném šestém místě, o jednu příčku za Mickelsonem, mohou být také světovými bručouny.

„Málem jsem vyhrál turnaj se „zafačovaným“ švihem,“ řekl Woods. (Poznámka golfdigest.cz: Woods narážel na to, že se trápil s úderovou technikou, včetně nedělní rozehrávky na drivingu, a přesto byl dlouho ve hře o titul).

Nepochybně, úžasný odpal na tříparové šestnácté jamce přivedl Woodse na dosah jedné rány od vedoucích hráčů, ale ti v tu chvíli byli pozadu o pět jamek a pořád je čekaly třináctá a patnáctá jamka, oba pětipary zdolatelné přinejmenším birdie. Vyžadovalo by to výjimečný kolaps všech, aby Woods zvítězil. Nakonec sám předvedl svůj vlastní, když zahrál bogey na posledních dvou jamkách a skončil čtyři rány za vítězem a jednu za Mickelsonem.

Jeho následné zklamání bylo pochopitelné – jeho kyselost už ne. Na otázku, zda si užil svou roli v představení, které přesáhlo všechna očekávání, byl stejně pochmurný jako pohřebák.

„Staráte se jen o své věci. Snažil jsem se zahrát celkově 11 pod par, 65 ran na kolo," odpověděl. „Byl jsem velmi špatný už v rozehrávce. Hrál jsem rychlé hooky, blocky. Na první jamce jsem málem trefil osmou fairway. Byl to jeden z nejhorších odpalů, jaké jsem kdy zahrál na začátek. Se svým švihem jsem bojoval celý den.“

Mickelson byl zřejmě stejně zklamán, tím spíš, že opravdu měl šanci vyhrát turnaj, ale narozdíl od Woodse byl schopen šířit kolem sebe nadšení z jednoho z nejdramatič­tějších dnů, jaké golf za poslední roky zažil. „Byla to zábava, velmi emocionální den, se spoustou nahoru a dolů, což ještě zdůraznili diváci," řekl.

To, že Woodse porazil ve finálovém kole o ránu, 67 proti 68, zarámoval opatrně do širšího kontextu: „Obvykle v těchto věcech tahám za kratší konec, takže bylo hezké to změnit.“

Kontrast mezi Mickelsonovou viditelnou bezstarostností a Woodsovým evidentním vztekem naváděl k různým interpretacím… I když připustíme všechny tyto postoje, ať jde o neustálé klení, házení holí – v čemž se Woods stal po svém návratu světovým lídrem – nebo dětinské chování, k němuž sáhl před nedělním finálovým kolem… nemělo by se považovat sa samozřejmé, že Woods má na takové ambice monopol.

Mickelson vyhrál 36krát na PGA Tour, včetně tří majorů; to neznamená výjimečný stupeň touhy? A pokud ano, nenaznačuje Mickelsonova reakce v souvislosti s nedělním zklamáním nic jiného než smysl pro perspektivu a sportovní chování?

Woods je lepší golfista než Mickelson a vejde do historie jako nejlepší… Ale za jakou cenu, co se týče jeho pověsti a charakteru?

Reklama