Rubriky:

Golf

Šebrle si na golfu dohodl beton i nábytek

4. června 2010 07:35

Desetibojaře Romana Šebrleho nikdy nenapadlo, že by se zrovna golf měl stát jeho vášní. V televizi ho příliš nebavil, nepovažoval ho za sport. Ale když si světový rekordman vyzkoušel greeny a fairwaye, golfu totálně propadl.

 

www.gcrp.cz

Jak se vaše vášeň pro golf rodila?
V roce 2002 na soustředění v Jižní Africe, kde ho hrál Jirka Ryba (bývalý desetibojař – pozn. red.). Asi dvakrát jsem si s ním vyšel, vyzkoušel si to a začalo mě to bavit.

To jste byl takový talent, že vám golf hned šel?
Jirka je levák a hrál nalevo. Já ale hrál hokej celý život taky nalevo, tak jsem začal stejně. Pak jsem tam ale jednou jel na soustředění sám, neměl ještě svoje hole a chtěl si je půjčit. Jenže mi řekli, že jako pravák, který začíná, bych měl hrát napravo. Hole nalevo ani neměli, tak jsem hrál napravo. Šel jsem hrát asi osmkrát, čtyřikrát jsem myslel, že to zahodím, ale pak to skočilo a zlepšilo se to. Asi je to pro praváka fakt přirozenější.

Měl jste aspoň na začátku nějakého odborníka, který by vám základy přiblížil?
Právě že ne. Udělal jsem chybu, že jsem totální samouk. Proto jsem schopný si švih pohlídat devět jamek a být v minusu, ale pak tam v té druhé polovině nasekat spoustu chyb a být plus deset. Kdybych měl od začátku trenéra aspoň na ty základy, myslím, že bych byl vyrovnanější.

Není pro vyrovnanost důležitější to, jak často hrajete?
Určitě, to je hodně důležité. Teď jsem byl v Jižní Africe a dostal se k tomu snad osmnáctkrát za ty čtyři týdny a posledních pět her jsem se nedostal nad 77 ran. Pak jsem přiletěl zpátky a první dva turnaje byly dobré, i když to nebylo ještě ono, a třetí turnaj jako kdybych měl vyměněné ruce. Je to strašně znát, jestli chodíte hrát denně nebo ne.

Dokážete popsat, co vás na golfu tak chytlo?
Já ten sport totálně neznal, myslel jsem, že ho hrají jen staří a podnikatelé, co si chtějí domluvit kšefty. Což ale funguje, protože když jdete s někým ve flightu, za pět šest hodin si popovídáte a zjistíte, co je zač. To v žádném jiném sportu není, při fotbale si tak nepokecáš, tam není čas. Když jsem si to zkusil, zjistil jsem, že to je vynikající sport na soustředění, na adrenalin. Je tam nervozita i totální odreagování, procházka na čerstvém vzduchu... A když ten míč trefíš, ať už drivem nebo železem, přesně tam, kam jsi chtěl, to je nádherný pocit. Nebo když dáš putt, který se ti zakroutí a je někam blízko jamky...

Jako když skočíte pět metrů v tyči?
Je to něco jiného. Taky jsem šťastný, člověka polije radost. Já zažil kariéru ve fotbale, což je kolektivní sport, atletiku jako individuální sport, teď golf. Jsou to podobné pocity, ale jiné.

A když se vám úder nepovede, vztekáte se?
Myslel jsem, že už jsem se to odnaučil, ale teď poslední turnaj jsem hrál fakt špatně. Už když jsem vstal, říkal jsem si, že to nebude dobré. Byl jsem unavený, nešlo mi to, byl jsem o dvacet úderů jinde. Pak už to tedy člověk pustí, riskuje, zkouší, co by jindy nezkoušel, a to je pak v pytli a skóre se načítá. To jsem se vztekal, než jsem se smířil s tím, že to lepší nebude.

Pomůže vám golf i v atletice třeba v tom, že se naučíte lépe soustředit?
V tom určitě. Horší je na tu regeneraci, lepší by bylo si odpočinout. Ale na soustředění, vzrušení a nervozitu je to jako v atletice, akorát v golfu se musím ještě víc ovládat. Můžete to umět sebelíp, ale když to vzrušení neovládnete, tak je to na nic.

Býváte i jako trénovaný sportovec po golfu unavený?
Jsem, přece jen je to nějakých osm kilometrů, když hledám míček, tak i víc, za pět hodin ta únava je. Na soustředění jezdíme autíčkem, to jsme za tři hodiny hotoví, pak nejsem unavený. Ale při turnajích, když jdu pěšky, to jsem pak cantare...

Když jste mluvil o byznysu, co jste si při golfu dohodl vy? Sponzory?
To ne, ale když jsem stavěl, tak jsem si dohodl betonárku skoro zadarmo a ještě levné cihly a i nějaké vybavení, třeba nábytek hodně dobře. (úsměv)

Vás ke golfu přivedl Jiří Ryba, kolik atletů jste zbláznil do golfu vy?
Dálu (trenéra Kupku – pozn. red.) totálně, Petr Stehlík s tím začal, Richard Svoboda, Standa Sajdok, Honza Čech, všechno kluci, co začali se mnou v Africe a chytlo je to, i když třeba na to neměli tolik peněz. Richard Svoboda byl schopný si dát večer housku jen proto, aby si mohl druhý den dopřát golf. Je vidět, že ten sport člověka chytne.

Může vás někdo z atletů porazit?
Asi to hraju častěji, takže tak vysoko nikdo z českých atletů není.

A obecně ze sportovců? Kdo jsou nejlepší golfisté?
Hokejisté jsou výborní, hrajou většinou v Americe, vezmou si tam trenéry a ti jsou tam špičkoví. Když je to naučí od začátku, umí to dobře, tak ti kluci mají lepší handicapy než já. (sedm – pozn. red.)

Když jezdíte do Afriky na soustředění, jak to všechno vybavení i s atletickými pomůckami poberete?
Létám s Turkish Airlines, protože mají golfové bagy v ceně. Jinak by se to prodražilo.

Baví vás golf i v televizi?
Baví, koukám na něj hodně rád. Většinou jsou turnaje v mém tréninkovém nebo závodním období, to nemůžu dlouho ponocovat, tak si to nahraju na video a pak na takové malé televizce pouštím třeba v letadle.

Co jste říkal na aféru Tigera Woodse? Bylo vám ho líto?
Bylo. Každý má svůj osobní život, a jak si ho žije, je podle mě totálně jeho věc. I když je to světová jednička a je neskutečně sledovaná, tak co? Někdo má rád vdolky, jiný holky. Já ho osobně neznám, tak na něj nemůžu koukat jinak než na sportovce a jako sportovec je skvělý.

Kdysi jste řekl, že byste se v golfu rád prosadil na olympiádu. Podle expertů to ale není příliš reálné...
Většina expertů se ještě nesetkala s takovým talentem (úsměv). Nevím, do jaké míry je to reálné. Nikdy jsem neměl trenéra, na driving rangi ani na puttování, i když to mi celkem jde.

Neztratíte z golfu radost, když ho budete hrát každý den?
Stoprocentně ne. Mě golf baví, když mi jde. Mám takovou hroznou povahu, že ve všem závodím a závodím i v tom golfu. Když jdu na hřiště, chci zahrát dobré číslo, a když po pár jamkách vím, že se to nepovede, už mě to tolik nebaví. I v golfu potřebuju trochu toho adrenalinu a na těch turnajích kdykoliv tam jsou fotografové nebo víc lidí, zahraju líp.

Proto jste vyhlásil olympiádu jako svoji golfovou metu?
Já to nevyhlásil. Já jen říkal, že je super, že se tam golf dostal, a zeptali se mě, jestli bych se tam chtěl dostat, tak jsem řekl, že bych se o to samozřejmě rád pokusil. Chápu, že je zajímavé, když to vyhlásí někdo, kdo tu olympiádu už vyhrál... Zatím je to jenom sen, ale může se stát všechno. Vím, že mi nevěří, když jsem ho nehrál v mládí, na druhou stranu mám z desetiboje přednost, že jsem schopen ten pohyb napodobit okamžitě. Potřebuju najít švih, který bude fungovat a který si stabilizuju. Věřím, že s americkým trenérem se mi to povede.

Jste ochoten tomu obětovat rok života v Americe?
To zkusím. Vezmu tam rodinu, bez ní bych už nejel. Aspoň se děti naučí anglicky v těch školách a já to zkusím. Po roce budu vědět, jestli to má cenu.

Z dětí byste radši měl golfisty, nebo atlety?
Štěpán hraje fotbal, ten ho nejvíc baví, pak k tomu tenis a golf, atletiku dělá jen, když jsme někde na soustředění, a také ho strašně baví. Já budu rád, když bude dělat jakýkoliv sport, mě baví, když s ním jdu na fotbalový turnaj. Stejně tak s ním budu chodit na golf nebo na atletiku, to bych byl asi úplně nejradši, kdyby šel v mých šlépějích.

A vy? Kdybyste byl o dvacet let mladší, váhal byste, jestli golf, nebo atletika?
Nevím, jestli o dvacet let, ale kdybych to dělal odmala, asi by to bylo jasné... To bych byl golfista. Ale to bych se musel v tom roce 1974 narodit někde jinde...

Michal Osoba, Právo

Zrušit


Časová osa: Golf