Hlavní obsah

Koukala hřálo, že si řekl o zařazení do štafety

LIBEREC

Srdečný pozdrav všem nevěřícím Tomášům poslal z Liberce běžec na lyžích Martin Koukal. Třicetiletý závodník v letošním Světovém poháru nezískal ani bod, v posledním závodu před mistrovstvím světa byl dokonce až šedesátý, v nedělním skiatlonu byl ale nejlepší z Čechů a cílem projel jako devátý. „Forma, která tu měla být, tady je,“ vyprávěl Koukal spokojeně po závodu.

Článek

„Jako Fénix z popela,“ prohodil Koukal vesele k českým novinářům, když opouštěl cílový prostor. Dobře věděl, že nad tím, jak se dokáže na šampionát připravit, visely otazníky. „Jako zadostiučinění to neberu. Na tohle jsme prostě celý rok trénovali. Mistrovství světa byl hlavní cíl. Světové poháry byly jen dílčí kroky, i když se třeba nedařily podle představ. Forma, která měla být, tady je,“ uvedl.

Radami ve finále přípravy přispěl i jeho někdejší kouč, Švéd Christer Skog, s nímž se Koukalův osobní kouč Jan Baranyk spojil. Probouzet se Koukal začal během ledna, začal cítit, že příprava nese ovoce. „Dal jsem si pauzu, v půlce ledna se všechno začalo lámat k lepšímu. Na Slavic Cupu v Liberci jsem měl dobrý pocit, i na Světovém poháru v Otepää jsem byl spokojený. Na posledním světáku ve Valdidentru jsem jel oba závody hlavně proto, abych se nažhavil na Liberec,“ vyprávěl mistr světa na volné padesátce z Val di Fiemme v roce 2003.

Stíhačku oželel 

Nedělní závod přinesl taktický boj, závodit se začalo až v závěru bruslařské části. „Naštěstí se po přezutí moc nejelo. Po klasice jsem toho měl plný brejle a měl jsem čas dát se dohromady. Ve druhém kole mě to ale začalo štvát,“ zkritizoval Koukal výletní tempo světové elity. Klíčový moment přišel na konci předposledního okruhu, kdy se od hlavní skupiny oddělila čtveřice uprchlíků a za nimi dvojice pronásledovatelů. Koukal bohužel nástup nezachytil, pohyboval se právě na špatné pozici.

„Měl jsem na to, abych odjel s první čtyřkou. Bohužel jsem byl zašitej daleko v balíku a trvalo mi, než jsem se v kopci propracoval na špici. Nakonec jsem se na stíhačku vykašlal, protože jsem viděl, že za sebou táhnu deset lidí. Kdybych to dál vedl, tak mě na konci operou. Nechtěl jsem riskovat první desítku při boji o imaginární šesté místo, na které se dalo myslet,“ vysvětloval.

S devátým místem byl nakonec nadmíru spokojený. A hlavně jej hřálo, že ukázal, co příprava zanechala. Nerad by totiž chyběl při páteční štafetě, do níž Češi půjdou s vysokými ambicemi. „Bylo to o nominaci pro štafetu a přiznám, že jsem z toho byl nervóznější než ze všeho ostatního. Chceme jet o medaili a já bych byl hrozně nerad, kdyby to bylo beze mne“ dodal.

Reklama

Související témata: