Článek
„V garáži mám předchůdce slavné Felicie, Škodu 450 Roadster z roku 1959. Jeden kamarád, velký fanda skoků na lyžích, mi slíbil, že když udělám medaili, tak mi auto kompletně zrenovuje. To je vážně velká výzva,“ líčil zanícený automobilový fanoušek, pro nějž jsou sázky vítaným zpestřením závodního kolotoče. „Naposledy jsme se s Romanem Koudelkou vsadili o to, zda se kvůli podmínkám zruší závod v Klingenthalu. To bych ale vlastně neměl prozrazovat, dlužím mu ještě padesát eur,“ ztišil hlas nejzkušenější z českých reprezentantů.
Ve středu Janda odskákal na Ještědu dvě tréninková kola, poslední vynechal. „Byl jsem po druhém skoku rozmrzelý. Něco bylo špatně, nesedlo mi to. Taky mi Vasja hned dal čočku, proč mám hlavou sklopenou. Já říkám, že mi ten skok nevyšel a on, že prý to byl super skok,“ připomněl svého rádce, slovinského trenéra Bajce. „Já jsem na můstku dost negativista. Život přitom vidím růžově, ale skoky hrozně černě,“ dodal.
Poslední hodiny před kvalifikaci se snažil o maximální koncentraci, šetřil síly. Co hodinu měnící se počasí neřešil. „Na špatném počasí můžete vydělat, stejně jako prodělat. Neřeším to,“ komentoval lakonicky sněhovou přeháňku za oknem. Starosti skokanům přidělává zadní vítr, na Ještědu častý. „Včera foukalo dost zezadu. Je to divný pocit, když se letí - jak já říkám - na území nikoho, ve vzduchoprázdnu. Rychlost se zvýšila o 2,5 kilometru, to je docela nářez,“ potvrzuje Janda. Češi ale i na „zaďák“ umějí...
