Hlavní obsah

Loučil se v pumpkách, vrátil se pro zlato. I to je Lodwickova story

Pavel NovotnýSport.cz

Liberecký šampionát zatím nezaznamenal silnější příběh, než který během první poloviny mistrovství napsal americký sdruženář Todd Lodwick. Dvaatřicetiletý závodník se po dvouletém odloučení od skokanských můstků a běžeckých areálů vrátil k vrcholovému sportu teprve loni v prosinci, přesto na mistrovství získal dvě zlaté medaile a je zatím nejúspěšnějším sportovcem šampionátu.

Článek

Jedenáct let patřil Lodwick ke stálicím americké severské kombinace. Na mistrovství světa se poprvé objevil jako osmnáctiletý v roce 1995 a v kanadském Thunder Bay překvapil čtvrtým místem. Ve Světovém poháru dokázal osmnáctkrát vystoupit na stupně vítězů, třikrát vyhrál. Moc toužil uspět s americkým týmem na olympijských hrách v Salt Lake City, nakonec se ale spolu s reprezentačními kolegy musel smířit s nepopulárním čtvrtým místem. A nezdařil se ani reparát o čtyři roky později v Turíně, kde ani nejlepší americký sdruženář v historii nic nezmohl s tím, že tým USA skončil až sedmý.

Lodwick cítil, že přišel čas se rozloučit. A poslední závod pojal vskutku velkolepě. V Mekce severského lyžování, na Holmenkollenu v norském Oslo vzdal hold otcům zakladatelům. Na krk si uvázal kravatu, místo dresu navlékl tradiční norský svetr s emblémem slavného klubu Kongsberg a na nohy oblékl pumpky a vysoké podkolenky.

Na můstku skákal tradičním způsobem s lyžemi u sebe a při dopadu jako za raných dob rozpažoval. Běžeckou část dokončil jako beznadějně poslední, patnáct tisíc diváků ale jeho show ocenilo bouřlivým aplausem. A loučící se Lodwick se těšil z posledního závodu spolu s manželkou Sunny a tehdy desetitýdenní dcerou Charley, která byla jedním z důvodů, proč se rozhodl odejít do sportovního důchodu.

O tlačenku nestál

Začal se věnovat obchodu s realitami, užíval si život bez cestování po všech koutech světa. Relaxoval, měl čas na reflexi své sportovní kariéry. A loni zjistil, že mu přece jen něco chybí. „Byl jsem spokojený, že jsem mimo ten věčný kolotoč. Ale začal jsem si uvědomovat, že některé cíle zůstaly nenaplněny,“ vysvětloval americkým novinářům, proč se po několika měsících váhání a konzultací s manželkou na jaře přihlásil lyžařskému vedení s jednoznačným sdělením: chci zpět, chci bojovat o medaili do Vancouveru!

Mohl se rovnou zařadit ke svým starým známým, Spillanemu a Demongovi. „Chtěl jsem ale o místo v týmu vybojovat, nestál jsem o žádnou tlačenku,“ popisoval, proč se rozhodl nejprve vtrhnout do béčkového Kontinentálního poháru. V prosinci absolvoval čtyři závody. Výsledek? Tři vítězství, jedno druhé místo. Obnovenou premiéru ve Světovém poháru si odbyl také ještě před koncem roku a hned v prvních dvou závodech byl dvakrát druhý. V polovině ledna si vyzkoušel olympijské tratě v kanadském Whistleru a poté se přesunul do Evropy.

V Liberci způsobil šok hned v prvním závodu s hromadným startem. Žádný z favoritů - mezi nimi Fin Koivuranta, Nor Moan, ani kolega Demong neměli šanci a zlato si pověsil na krk drzý navrátilec. Stejná situace se opakovala i ve druhém závodu. „Trénoval jsem hodně tvrdě, ale musím přiznat, že je to absolutně neuvěřitelné,“ kroutil sympatický Američan nevěřícně hlavou, když převzal druhé zlato. A kdo ví, zda poslední. Týmový závod čeká sdruženáře ve čtvrtek, v sobotu se rozloučí s Libercem závodem na velkém můstku.

Reklama

Související témata: