Hlavní obsah

Hry budou gigantické, viděli Češi v Číně

Michal OsobaPrávo

Sportoviště jsou velká a krásná, komunikace občas vázne a všude je smog. Tak se dají shrnout postřehy českých sportovců a trenérů, kteří měli možnost v Pekingu otestovat areály, v nichž se příští rok uskuteční olympijské hry. Největší obavy zatím panují ze špatné jazykové vybavenosti organizátorů a z potíží s dopravou po městě.

Článek

Hodně štěstí, Pekingu! Tak se jmenuje dvaačtyřicet sportovních akcí, které mají jediný cíl: otestovat připravenost pořadatelů olympiády, k níž vzhlíží celý nejen sportovní svět - mnozí s velkými očekáváními, jiní s obavami. Jak to tedy v čínské metropoli necelý rok před začátkem her vypadá?

Všechna sportoviště kromě hlavního olympijského stadiónu, přezdívaného „Ptačí hnízdo“, který má být hotov v březnu, už stojí a fungují. A na stavbách se rozhodně nešetřilo. „Vše je ve větších rozměrech, areály jsou gigantické,“ všimla si na srpnových závodech kajakářka Michala Mrůzková. „Jen vratný kanál je velký jak celý račický,“ popisuje areál v Šun-i.

Nahnali pionýry

Na rozdíl od Atén budou vodní sporty pohromadě. „Přivedli tam vodu z řeky, napustili jezero a čerpadly nahánějí vodu na trať pro vodní slalom. Z jednoho kanálu se dá přejet do druhého,“ říká bývalý úspěšný deblkanoista Jiří Rohan, jenž řídil loňské mistrovství světa ve vodním slalomu v pražské Troji. Číňané se při tvorbě sportovišť inspirovali u zahraničních areálů.

„Nechali si udělat projekt od Francouzů, ale pak jim poděkovali a zbytek dodělali sami,“ líčí Rohan. Zatímco v Evropě by velké stadióny mohly narazit na problém s jejich naplněním, tato starost v Pekingu odpadá. „Na finálové zápasy lidi dorazili a dopoledne tam nahnali pionýry,“ usmívá se Luděk Burian, jenž v Pekingu vedl na MS zápasnic české juniorky.

Organizátoři v Pekingu nasadili proti svým předchůdcům výrazně nižší ceny vstupenek, a tak se do hlediště budou moci dostat i méně majetní příznivci. „Lidí chodilo dost i na pro ně nepříliš atraktivní zápasy jako Česko -Francie,“ dokládá svoji zkušenost z předolympijského turnaje jeden z trenérů baseballové reprezentace, Richard Kania.

Do taxíku s mapou

Ne vše šlo ale v Číně bez problémů, očekávaný problém byl s komunikací. „Ti nejdůležitější lidé anglicky mluvili, ale než ti řadoví organizátoři měli lepší angličtinu na tržišti. Dostali jsme třeba jednu informaci třikrát a pokaždé jinak,“ líčí Kania. Spoustu práce tak budou mít překladatelé. „Každá země dostala jednu studentku. Nijak extra dobře nemluvily, ale na dorozumění to stačilo,“ pochvaluje si zápasnický kouč Burian. „Moc operativní ovšem Číňané nejsou. Co u nás zvládne jeden člověk, tam dělá bez nadsázky deset lidí,“ popisuje Rohan.

Horší je situace mimo sportoviště a hotely. „Taxikáři nemluví anglicky ani trochu,“ shodují se všichni. „Sice měli mít nějaká školení, ale asi na ně moc nechodí,“ vypráví Burian. „Prostě jsme měli v ruce mapu a ukazovali jim, kam chceme,“ popisuje Rohan. I tady se ale snaží Číňané vše upravit k lepšímu. „V metru už jsou nápisy čínsky, ale i latinkou,“ vykládá Kania.

Jako permanentní pražská Jižní spojka

Další strašák má jméno doprava. „Peking je permanentní Jižní spojka v Praze,“ nachází Kania příměr pro hustotu dopravy. „Ale když si testovali, jak to bude fungovat při olympiádě, dostali jsme policejní doprovod, na každém rohu stál policajt a krásně jsme projeli,“ libuje si.

Plánované omezení dopravy by mělo přinést i zmírnění smogu. „Za celou dobu jsme neviděli sluníčko,“ kroutí hlavou Burian. „U vody to tolik nevadí, ale třeba pro atlety to může být velký problém,“ upozorňuje bývalý vodní slalomář Rohan.

Samotný Peking mezitím už olympiádou žije. „Vše se jí podřizuje. Starý Peking se bourá, stavějí se nové silnice, opravují kláštery,“ popisuje Mrůzková. „Po celém městě se odpočítávají dny do startu her,“ přitakává Burian. Dnes jich zbývá 315.

Reklama

Související témata: