Článek
Jak se vám líbilo oficiální přivítání české výpravy v olympijské vesnici? Bylo přiměřeně nevelikášské a skromné. Bylo sportovní, ne pro papaláše.
Co už jste stihl po příletu do Atén? Stačil jsem se ubytovat, setkat se s vedením naší výpravy, poobědvat s honorárním konzulem a pak už bylo slavnostní přijetí českých sportovců v olympijské vesnici. Sednout si k moři na sklenku vína jsme zatím nestihli.
Na které sporty se během pobytu v Řecku chystáte? Ze sportovního programu her mohu vidět jen to, co se uskuteční v sobotu a v neděli. Chtěl bych ale stihnout maximum. Půjdeme se podívat na naše střelce, tam je, pokud vím, nějaká naděje. Potom je spousta rozjížděk našich veslařů, chci vidět cyklisty, před necelými čtrnácti dny jsem dával v Praze Sosenkovi cenu za první místo, když soutěžil s Armstrongem. Kdo ví, co se mu povede tady. Samozřejmě v sobotu večer se půjdu podívat na basketbalistky.
Sportujete a českým reprezentantům hodně fandíte. Prožíváte silně jejich soutěže? Jsem střízlivý fanoušek. Myslím si, že sportu trochu rozumím, celý život jsem ho dělal, takže ocením, co si ocenění zaslouží.
Troufnete si odhadnout, kolikrát se bude hrát českým sportovcům hymna za vítězství? To je slovo do pranice, ale netroufnu si. Konkurence je veliká, neustále roste. Zemí, kde berou sport vážně a věnují se mu, je víc a víc. Myslím si, že musíme být při zemi a v tomto směru střízliví. Doufám ale, že párkrát naši hymnu na této olympiádě zahrají.
Nechtěl byste být někdy na místě olympioniků? Hrával jsem aktivně basketbal. Když asi rok před olympiádou v Římě existoval takový veliký seznam kandidátů, tak jsem na něm byl. Ale nejel jsem, to bylo jasné. Tehdy mi bylo nějakých osmnáct let.
Jak na vás působí to, co dokázali Řekové, v souvislosti s uvažovanou kandidaturou Prahy na pořádání olympiády? Mluvil jsem o tom s honorárním konzulem a ten mi řekl, že si jako právník kladl otázky, zda se hry mají do Atén vrátit. Když viděl, co se udělalo, a nejen směrem ke sportovištím, pak si řekl, že to bylo dobře. Pro mne to je určitý návod pro podporu kandidatury Prahy na olympijské hry. Má to být někdy kolem roku 2020. Atény měly určitou výhodu z hlediska dopravy, protože střed Prahy je z tohoto pohledu málo měnitelný. Jsem ale pro, aby se do toho další generace s chutí pustila, pro tu naši už to není.
Kdy jste jako kluk začal sledovat olympijské hry? První, které jsem vnímal, byly v roce 1948. To mi bylo sedm let.
Museli vás sportovní představitelé hodně přemlouvat, abyste do Atén přijel? Se sportovci se setkávám velmi často. Přemlouvali mě od začátku roku a já jsem jim přikývl. Nemohl jsem si moc vybírat termín, kdy přijedu. Měl jsem také pozvání od řeckého prezidenta na páteční oběd hlav států, které se zúčastní slavnostního zahájení. Obojí jsem tedy spojil, protože mám velmi náročný program.
V hledišti Olympijského stadiónu má být při slavnostním zahájení 66 nejvyšších představitelů zemí z celého světa. Nemáte obavu, že taková koncentrace hlav států může být lákadlem pro teroristy? Takhle to brát nemohu. Ta veliká bezpečnostní opatření jsou přídavkem her. Osobně bych byl trochu liknavější a připustil bych větší riziko. Ale asi to tak musí být.
Na kolikáté jste olympiádě? Byl jsem jen na zimní v Albertvillu a pak v Lillehammeru. Tam jsem sledoval běh žen na deset kilometrů. Tehdy startovala mlaďounká Katka Neumannová. Teploměr ukazoval minus dvacet pět stupňů. Dovedu si představit, že na veslování může být plus pětatřicet. To jsou neuvěřitelné rozdíly.
