Článek
Můžete říci, co vám blesklo hlavou, když jste po třísetové bitvě s Federerem proměnil mečbol?
Zahrál jsem vítězný bekhend po lajně a najednou mě napadala spousta věcí. Především, že jsem vyhrál, koho jsem tu vlastně vyřadil, a že se mi ten neskutečný výsledek povedl na olympiádě, která je lidmi u nás hodně sledována.
Co rozhodlo o vašem vítězství?
Asi fakt, že jsem v životě nehrál lepší tenis. Klíčem k vítězství bylo perfektní podání, navíc jsem se během těch víc než dvou hodin na kurtu nijak nestresoval a spíš si chtěl utkání se světovou jedničku užít. Nepřipustil jsem na sebe tlak, šel jsem si prostě zahrát. Nechci ale aby to vyznělo, že jsem k tomu přistoupil lehkovážně, bral jsem zápas s plnou vážností. Nehraji tu přece jen za sebe, ale jsem členem české olympijské výpravy.
Troufal jste si ještě před utkáním vůbec pomýšlet na skalp aktuálně nejlepšího tenisty světa?
Nikdy jsme spolu nehráli, ale říkal jsem si, že bych ho třeba mohl zkusit potrápit. Na druhou stranu jsem ale mohl odejít s výsledkem 1:6, 1:6, vždyť Federer letos vyhrál už osm turnajů. Dobře jsem věděl, že v tomto roce odešel poražen jen z pěti utkání a zvlášť od Wimbledonu má parádní fazónu. Neměl jsem ale na něj žádnou zvláštní taktiku, jen jsem se snažil každý úder zahrát poctivě a udržet maximální koncentraci.
Kdy jste začal věřit v úspěch?
Nejdříve to nevypadalo, že by mi Federer dal nějakou šanci, ale během druhé sady, kdy se mi poprvé podařilo mu vzít servis, jsem se dostával do hry. Jenže hned se mi v hlavě začaly až moc honit myšlenky, že bych utkání mohl dovést do třetího dějství, a brejk jsem neudržel. Přece jen se mi ale asi povedlo soupeře nahlodat, už nebyl potom tak jistý, a další prolomené podání při dvanácté hře mně už přineslo zisk setu. Od té chvíle se mi to utkání zdálo zcela otevřené a říkal jsem, že by Federer mohl být nervóznější než já.
Přiznal jste, že jde o životní výsledek. Uspořádáte nějakou oslavu?
Pro mne je skvělé, že jsem Federera porazil, to letos opravdu dokázalo málo hráčů. Nemohu přece slavit vítězství ve 2. kole, když se tu hraje o olympijské medaile. Tím ale nechci tvrdit, že na ně myslím. Já se jen snažím uspět v tom nejbližším zápase.
Vaším příštím soupeřem bude Španěl Robredo, co na něj říkáte?
Já jsem pavouka vůbec nestudoval, takže pro mne je to zcela nová informace. První, co mě napadá, že bych mu ve jménu české reprezentace měl vrátit únorovou porážku při brněnském Davis cupu. Vím ale, že nejtěžší teď bude vytěsnit z hlavy ten pocit úspěchu a jít znovu na kurt, jako bych tu před tím dvakrát nevyhrál. Navíc v našem tenisovém pokoji zřejmě osiřím, protože všichni kluci vypadli a asi si do mne rýpnou, že já nejmladší tu zůstávám.
