Článek
Jste z pátého místa zklamaná? Samozřejmě mě to mrzí. Při pohledu na medailistky na stupních vítězů mi bylo i smutno a chvíli bude trvat, než to přejde, ale doufám, že se za olympijské vystoupení nemusím stydět. Psalo se o tom, jaká jsem favoritka, že sem jedu obhajovat vítězství z Atlanty a Sydney, ale já byla realistka a věděla, že zlato by byl úplný zázrak a že i za medaili bych musela být hodně vděčná. Možná mohla nějaká cinknout, jenže to bych musela jet bez chyb a to jsem tu ani jednou nedokázala.
Co pro vás bylo na umělém kanálu se slanou mořskou vodou nejobtížnější? Zapeklitá kombinace branek v závěru, kde se těžko dalo naplánovat, jak ji projet. Nikomu nevyšla pokaždé, ale já jsem asi unikát, protože já v ní měla problémy ve všech jízdách. Možná jsem si v semifinále měla víc věřit a osmnáctou branku, kde jsem nabrala šťouch, jet rovně. Třeba by to vyšlo čistě. Ta pasáž mi ale nevyšla ideálně ani ve finále, voda mě v ní dlouho držela. Vždy jsem ale těžila ze své techniky jízdy a jestli je tu jednou trať, která nahrává silovějším typům, tak já si nemůžu stěžovat a rozhodně se na to nehodlám vymlouvat.
Do finále jste šla až s osmým časem, věřila jste v té chvíli ještě vůbec v možnost útoku na medaili? Já ani moc nevěřila, že mohu zlepšit umístění. Bylo mi jasné, že k medailovým pozicím bych poskočila jedině, kdyby to všechny soupeřky strašně zazdily. Jenže to bych se pak snad i za bronz s takovým výkonem styděla. Jsem ale moc ráda, že nástupkyní na pozici olympijské vítězky je právě Elena Kaliská. Jezdí dobře už hodně let a měla kopec smůly, na mistrovství světa ani na olympiádách nikdy neuspěla. Sport je vlastně férový, když vyhrála závodnice, která na to už hodně dlouho měla.
Těší vás, že nyní poleví tlak, pod kterým jste tady v Aténách závodila v roli vítězky posledních dvou olympiád i úřadující mistryně světa? Hned po projetí cílem jsem si oddechla a teď doufám, že už budu mít klid. Ještě ve středu večer se nastěhujeme zpět do olympijské vesnice, protože máme taková škatulata hejbejte se, domek u kanálu uvolňujeme deblkanoistům. Dva dny budu ještě sledovat slalomářské závody, pak bych se ráda šla podívat na nějaké jiné soutěže, kde budou naši sportovci. V neděli letíme domů a zbytek olympiády už budu sledovat u televize.
Je vám šestatřicet let, už několikrát jste uvažovala o konci kariéry. Jak na to pohlížíte nyní po olympijském závodě? Nehodlám se teď hned rozhodovat, ale určitě není a nikdy nebylo mým cílem rozloučit se medailí. Jezdím pro radost, a proto když se budu cítit unavená a definitivně ztratím motivaci, pak klidně skončím, ale pokud mě ještě bude bavit trénovat a závodit na divoké vodě, tak do toho můžu jít i příští rok. Jestli se rozhodnu jet na mistrovství světa do amerického Penrithu, tak jen proto, že budu mít chuť závodit a ne, abych se vrátila na trůn, jak novináři rádi píší.
