Rubriky:

LOH

Hyková: Na vysněné auto mi půl miliónu stačit nebude

19. srpna 2004 12:37 - ATÉNY

S medailí vůbec nepočítala. Přesto se devatenáctileté Lence Hykové po úterním finále pistolářek houpala na krku stříbrná 'placka'. "Věděla jsem, že mám dobrou formu, ale medaile? Tak na tu jsem vůbec nemyslela. Chtěla jsem jen střílet finále," skromně hodnotila své vystoupení druhá česká medailistka na olympijských hrách v Aténách.

 

archiv

Napadlo vás, že byste si mohla z olympijských Atén odvézt stříbrnou medaili?

Vůbec ne! S medailí jsem absolutně nepočítala a ani o ní nepřemýšlela, i když každý závodník chce vyhrát. Chtěla jsem střílet finále, což se mi podařilo, a být spokojená s odvedeným výkonem bez ohledu na výsledek. To se také stalo, podobně jako v sobotní vzduchové pistoli, kdy jsem skončila šestnáctá, ale s výkonem na hranici toho, co umím. Jsem velice šťastná. Závod se mi povedl, střílela jsem absolutně dobře, ale byl velice těžký. Rozbolela mě po něm hlava.

Co uděláte s půl miliónem korun, které dostanete za medaili?

Možná si pořídím autíčko, ale na to vysněné, buď novou Škodu Octavii, nebo Peugeot 607 to nestačí.

Za zlato by na něj bylo. Nemrzí vás ty čtyři desetiny, které k němu chyběly?

Nemrzí, opravdu jsem o medaili nesnila. Zažila jsem už horší věci, dvakrát jsem skončila o desetinu bodu čtvrtá a před dvěma roky jsem byla na mistrovství Evropy ve vzduchovce v Soluni diskvalifikovaná údajně kvůli špatnému odporu na spoušti. Jsou v životě i horší věci.

Měla jste velkou trému?

Ani ne, jen zdravou nervozitu. Věděla jsem, že mám dobrou formu. Pomohli mi i trenéři Petr Kůrka v olympijské vesnici a tady Břetislav Putna, s nímž jsme si jasně řekli, jak mám postupovat. Také Katka Kůrková, která má bronz, mě uklidňovala, že střílet umím a zvládnu to dobře.

Neříkejte, že vás nevyděsily ani ty dvě osmičky ve finále?

Vůbec jsem je neviděla, myslela jsem si, že to je dobré. Koutkem oka jsem zahlédla na monitoru, na který se jinak nekoukám, co se stalo. To ve mně byla malá dušička, ale pořád jsem nevěděla, na jakém jsem místě.

Do finále jste šla společně s Ašumovovou s náskokem tří bodů. To je přece hodně...

V pistoli moc ne, stačila jedna nula nebo pár nízkých nástřelů a mohla jsem skončit klidně osmá. Už se mi jednou stalo, že jsem prostě nevystřelila a byla z toho nula.

Co jste dělala před finále?

Byla jsem schovaná přede všemi v rohu střelnice na 25 metrů a poslouchala skupinu Europe, hlavně jejich písničku Final Countdown. Adrenalin mi stoupal, ale chtěla jsem to mít co nejrychleji za sebou. Musím být trochu vystresovaná, abych střílela dobře.

Po finále jste vypadala, jako že nevíte co se děje?

Opravdu jsem to nevěděla. Vítězná Grozděvová se radovala, takže jsem si myslela, že mě převálcovala i Ašumovová a budu tak třetí nebo až čtvrtá. Trenér Putna mi ukazoval dva prsty, já v první chvíli viděla tři. Pak jsem pochopila, že mám stříbro.

Bylo těžší vybojovat stříbro, nebo udělat maturitu?

To se nedá srovnat, maturity jsem se bála od prvního ročníku. Nakonec jsem ji zvládla za tři jedničky, jednu dvojku a jednu trojku. Profesoři mi gratulovali, že jsem to dobře zvládla i když jsem hodně jezdila. Vedení střední průmyslové školy textilní v Aši mi hodně vycházelo vstříc.

Nezáviděla jste Kateřině Kůrkové její medaili?

Kdepak, ale prohlížela jsem si ji. Včera mě napadlo, že bylo pěkné mít takovou také, ale lekla jsem se, aby mě to nestrhlo. Teď ji mám. Katka může v pátek získat ještě jednu a já bych jí přála tu nejcennější. Tu svoji dám do vitrínky k ostatním. Domů si odvezu také olivový věnec a kytičku.

Na střeleckém stolku jste měla i nějaké talismany...

Na kufru jsem měla léčivé kamínky od kamarádky, maminka, zubní laborantka, mi vyleštila v práci kliku a tatínek mi nechal ukovat podkovičku s nápisem Lenka. Také tam byl buddhistický řetízek, který mi půjčil olympijský vítěz z Mexika Jan Kůrka.

Máte stříbro, ale do sbírky by se určitě hodilo i zlato a případně bronz. Zkompletujete sbírku olympijských medailí?

Nejprve si musím účast příště v Pekingu vystřílet. Pak se uvidí, ale taková sbírka by určitě nebyla špatná.

Máte prý i svoje životní a střelecké moto...

Nezapomeňte, že tento den už nikdy nevzejde. To napsal Dante Alighieri a je to pravda. Ať získám nebo nezískám jiné medaile. Už nikdy to nebude teď, už nikdy nebude první olympijská jako tato není úplně první v moji sbírce, ale rozhodně je tou nejcennější.

Karel Felt, Martin Kézr, Právo

Zrušit


Časová osa: LOH

Filtr článků - LOH