Železný: Chyba byla ve mně, lituji toho kvůli fanouškům

Proč jste se chyběl v užším finále? Házel jsem hrozně špatně. Měl jsem vypnutou hlavu. Bylo to absolutně koordinačně i technicky nedokonalé a ani trošku se mi nepodařilo s tím udělat to, co jsem potřeboval.

Čemu to přičítáte? Byl jsem trochu nervózní a zároveň hodně nahecovaný. Jako bych se v tu chvíli zbláznil. Nebyl jsem schopen uhlídat některé věci, které se v oštěpu zákonitě uhlídat musí. Pokusy byly pomalé, nerytmické. Nepočkal jsem na levou nohu a bez té se daleko házet nedá. Nepočkal jsem na hlavu, takže mi to létalo při zemi a to se nedá hodit moc daleko. Mně se musí všechno sejít, jinak házím hrozně. Nejhorší je, že jsem věděl o chybách, ale nedokázal jsem zrealizovat to, co bylo třeba udělat.

Nelimitovaly vás problémy s achillovkou, s nimiž jste do Atén přiletěl? Vůbec ne! Jen jsem si sundal tejp, který mi vadil, protože noha nebolela, ale trpěla. Ale to vliv na výkon nemělo. Lidé tady odvedli obrovský kus práce. Bez nich bych vůbec neházel. Chyba byla jen ve mně. I kvůli těmto lidem a dalším, co mi fandili, jsem chtěl házet a udělat všechno pro úspěch. Kdybych se na zdravotní potíže jen trochu vymlouval, byl bych blb a nebyla by to pravda. Odházel jsem jiné závody s většími zdravotními problémy a uspěl.

Jak jste se cítil psychicky? Velmi dobře a věřil jsem, že mi tam jeden pokus uletí a půjdu dál. Většině alespoň ten jeden pokus uletěl. Mně ne. To není výmluva, to jsou prostě fakta. Mně nemrzí, že jsem skončil devátý. To se může stát, s tím se vyrovnám. Mne ten neúspěch mrzí opravdu kvůli lidem, kteří mi pomáhali a věřili. A já jsem neprodal ani osmdesát procent z toho, co jsem prodat mohl a měl. To je pro mne osobně největší zklamání.

Chvílemi jste působil odevzdaným dojmem...To byl jen dojem, protože jsem byl hodně přehecovaný, o odevzdanosti nemůže být řeč. A že jsem si neroztleskával diváky, to je jen v tom, že nedělám prázdná gesta, abych na sebe upozornil. Pokud jsem to někdy dělal, pak ve chvíli, kdy už jsem měl v podstatě medaili jistou.

Po dvou neúspěšných pokusech byla situace hodně kritická, nerozhodilo vás to? Do určité míry ano, ale pořád jsem věřil, že to ještě třetím pokusem hodím. Nikdo nebyl tak daleko, abych se nedostal do osmičky.

Před sedmi roky jste v Aténách skončil na mistrovství světa také devátý. Není pro vás tenhle stadión zakletý? Stadión za to nemůže, chyba byla ve mně. Řekové vymysleli olympiádu, díky níž jsem se stal slavným a sport mi dal víc, než jsem chtěl. Splnila se mi spousta přání.

O čem jste si povídal s Backleyem a Makarovem? Backley řekl, že ho bolí ruka a dál už asi nehodí. Uklidňoval jsem ho, že hodí ještě hodně daleko. Jemu jsem moc přál medaili, kolikrát skončil za mnou... Makarova zase bolelo rameno a tvrdil, že asi přestane házet.

Co se vám teď honí hlavou? Veliká lítost. Ne sebe, já se s tím vyrovnám, rozhodl jsem si o tom sám na ploše a můžu si za to sám, ale lituji těch lidí, které jsem zklamal.

Z plochy jste šel smutně. Poblahopřejete někdy svému nástupci? Před odchodem jsem všem podal ruku. Smutný jsem byl, protože po třech pokusech nerad odcházím. Nejvíc mě dokáže naštvat, že na něco mám a nejsem v tu chvíli schopen to udělat. A co se týká toho nástupce, určitě se potkáme.

Co soudíte o Thorkildsenovi? Je to mladý šikovný kluk, který když začne házet malinko lépe, potenciálně má na ještě větší výkony. Má velmi dobré nohy, rychlý kotník a dlouhé ruce. A je mladý.

Nebrzdila vám vzpomínka na minulé olympiády? To byla spíš motivace. Málokomu se povedlo na čtyřech olympiádách to, co mně. Když jsem šel z kvalifikace, tak jsem si říkal, že olympiáda je jedinou soutěží, kde jsem vždy postoupil z kvalifikace a nejvíc se mi na nich dařilo. Na světovém i evropském šampionátu už se mi stalo, že jsem se do dvanáctky nedostal.

Budete se tím trápit dlouho? To zase ne. V životě jsou chvíle, kdy se trápíte mnohem víc. Tohle je sport a ten má svůj vlastní život. Já do něho na chvíli vstoupím a pak z něho vyskočím.

Nemáte obavu ze svých výroků, že jste chtěl olympiádu počtvrté vyhrát a nevyšlo to, takže se vaše sebevědomá slova mohou otočit proti vám? Nebojím se toho a stojím si za tím. Chtěl jsem tu vyhrát. Bez sebedůvěry nemá člověk šanci ve sportu zvítězit. Musí si věřit do poslední chvíle. Že jsem to nedokázal, to je druhá věc. Chyba byla ve mně a já si za neúspěch nesu plnou odpovědnost.

Nepřemýšlíte o konci kariéry? Určitě ne. Takhle bych se ani loučit nechtěl. Mám natrénováno ještě na dva roky, takže na olympiádě už závodit nebudu. Příští rok je mistrovství světa, ale tam se mi také moc nechce. Ještě uvidím. Chtěl bych ještě udělat pár závodů a rozloučit se doma, třeba na Zlaté tretře, na níž se mi tolikrát dařilo. Nechám si to ještě projít hlavou, abych teď neřekl nějakou blbost.

Litoval jste kolegyni oštěpařku Nikolu Brejchovou, které tak těsně unikla medaile? To bylo něco strašného, takhle o ni přijít v posledních pokusech. To snad historie oštěpu nepamatuje. Když jsem naříkal na Soul, kde jsem byl těsně druhý, byla to proti tomu brnkačka. Ale věřím, že Nikola ještě velký závod vyhraje a moc bych jí to přál. Mně tady udělali radost naši mladí atleti. Máme v několika disciplínách dobrou perspektivu.

Byl jste zvolen do MOV, nechystáte se na kariéru funkcionáře? Zvolení si velmi vážím, ale o mezinárodní funkcionářské kariéře neuvažuji. Spíš chci pomáhat doma, kde to je podle mne víc potřeba.

Kandidoval byste třeba do ČOV? Spolupráci se rozhodně nebráním. Pokud by to chtěli lidé, kteří mi pomáhali a řekli si, že na to mám a bude to ku prospěchu, tak bych se toho nebál.