Článek
"Zatím spíš marodím, než závodím. Loňská sezóna byla po zdravotní stránce bez problémů, ale teď se to sešlo," krčí rameny Bauer. Po slibně rozjetém úvodu přibrzdila jeho ambice angína. Ztratil měsíc. "Nemoc přemohla až druhá antibiotika," popisuje, proč musel vynechat některé závody Světového poháru i nově vzniklý seriál Tour de ski.
Když se dal po Novém roce dohromady, těšil se, jak s reprezentací odjede trénovat na rakouský ledovec Tauplitz. Tam skutečně odcestoval, ale v neděli večer se nečekaně hlásil v Praze na vyhlášení Sportovce roku. Začalo ho totiž trápit pravé koleno. "Asi už jsem dlouho nic nedělal. Nohy odvykly zátěži, svaly ochably," říká a trochu se pousměje. "Po dvou dnech lyžování mě koleno začalo bolet," prozrazuje Bauer.
Přehodnotil plány, soustředí se na MS
Hned dnes chystá návštěvu fyzioterapeuta Pavla Koláře a věří, že nepůjde o nic vážného. "Když vyšetření dobře dopadne, hned pojedu do Rakouska zpátky a budu tam trénovat až do 28. ledna. Rovnou odtud bych se rád přesunul na svěťák do Davosu, kde se běží 4. února," vypočítává devětadvacetiletý závodník. Plány musel přehodnotit, vše hodlá směřovat k únorovému mistrovství světa v Sapporu.
"Pořád je čas se dobře připravit. Kdybych věděl, že jsem na tom špatně, ani bych tam nejezdil," říká Bauer. Před sezónou trénoval i s německou reprezentací a cítil, že je dobře připraven. Podtrhly to i výsledky. "Měl jsem začít sbírat ovoce, ale bohužel jsem místo toho utrhl jen dvě jablka. Ale pořád se to může vylepšit, pokud budu schopen bojovat v Japonsku o medaili," uvědomuje si nejlepší český běžec na lyžích.
O vítězství Neumannové vůbec nepochyboval
Radost mu nedělají ani sněhové podmínky, o zimě se rozhodně nedá mluvit. Doma na Božím Daru, kde by normálně mohl trénovat, není nic. "Místo sněhu zametáme štěrk," říká s trpkým úsměvem. "Kdybych nebyl nemocný, tak jsem furt někde na cestách. Je to fakt hrozně depresivní zima. Míst, kde se dá trénovat, v Evropě moc není," tvrdí Bauer.
Že se v anketě Sportovec roku umístí na pomyslném bronzovém stupínku, to nečekal ani ve snu. "Přece jen je ta olympiáda už dost daleko. Říkal jsem si, že možná někteří hlasující už skoro zapomněli. Moc jsem to nečekal, zato o vítězství Katky jsem vůbec nepochyboval. Neměla konkurenci," chválil svou kamarádku z bílé stopy.
