Hlavní obsah

Bronzový Šlesingr: Nervy v cíli bych nikomu nepřál

Nor Ole Einar Björndalen, Němka Magdalena Neunerová, Švédka Anna Carin Olofssonová a Michal Šlesingr. To jsou zatím největší hvězdy probíhajícího mistrovství světa biatlonistů v italské Anterselvě. Všichni mají na svém kontě po dvou medailích, český závodník vybojoval druhý cenný kov v úterním vytrvalostním závodu.

Článek

Napadlo by vás před začátkem mistrovství světa, že můžete v Anterselvě získat dvě medaile?Cítil jsem se dobře, ale myslel jsem tak na umístění do desítky. Takové výsledky, které se mi tu od soboty povedly, vysoce předčily mé očekávání. Těší mě nejen stříbro a bronz, radost mám i ze čtvrtého místa ve stíhačce.

Prozradíte, jak se vám povedlo načasovat formu?Sám tomu nemůžu uvěřit, je to úžasné. Jezdím tu prostě životní závody a je to i zásluha mého osobního trenéra Vávry a všech, kteří mi tady i doma pomáhají. Jsem tím vším trochu zaskočen, ale snad jsem udělal radost lidem, kteří to s biatlonem myslí dobře a že mi blahopřál i prezident Klaus? To je hustý...

Jak jste se během úterního závodu na 20 kilometrů cítil?Na lyžích až překvapivě dobře, přitom nohy při rozjezdu před startem byly všelijaké a nástřel taky nic moc. Když jsem pak při stojce trefil dvě rány mimo, říkal jsem si, že si teď můžu udělat pěkný závod. To mi paradoxně asi pomohlo.

Máte vysvětlení pro ty dvě střelecká zaváhání?Příliš jsem rány předržel, nějak to překombinoval a možná až moc usilovně se na tu položku soustředil. Třeba díky tomu, že přišly chyby brzy, měl jsem větší klid v závěru.

Stačilo ale místo dvou chyb udělat jednu a mohl jste mít titul...Takhle vůbec nepřemýšlím, na kdyby se v biatlonu nehraje. Na dvacítce je každá trestná minuta znát a já měl dokonce dvě, přesto jsem se dostal na stupně vítězů, to je přece super. Běh byl takřka stoprocentní a po poslední střelbě už na mě zase volali, že jedu o medaili, tak to byl mazec, zase na krev.

Jak jste prožíval čekání v cíli, zda zůstanete na třetí pozici?Byl jsem už tak nějak se čtvrtou příčkou smířený a sledoval dojezd soupeřů v buňkách, jenže pak to vypadalo, že Andresen na posledním mezičase ztrácí. Nikomu bych takové nervy nepřál, vůbec jsem netušil, zda mi to bude stačit. Mám ale obrovskou radost, že to vyšlo.

Bude oslava i druhá medaile zase skromná?Mám nyní do štafety tři dny volna, tak to oslavíme trochu víc než po sobotním stříbru, kdy jsem si dal jen dva doušky šampaňského. Čekají mě tu ale ještě dva starty a nechci si to pokazit, takže žádná divočina nebude. Opravdu slavit budu až po sezóně.

Reklama