Článek
V Číně jste minulý týden podruhé v sezóně vyhrála ve Světovém poháru, ovšem ve slabší běžecké konkurenci. Jak se cítíte před startem šampionátu po střídavě úspěšném průběhu sezóny?
Jsem v dobré formě. Teď si trochu odpočinu, v přípravě už se nic nedá strhnout. Na lyžích už mě čekají jen tréninky jednou denně. I kvůli vzdálenosti z hotelu na tratě je to dobré.
Jaký plánujete program na mistrovství? Zaměříte se hlavně na svoji silnou desítku?
Čeká mě skiatlon, desítka a štafety. Příprava na individuální starty je společná. Půjde o to, abych se po patnáctce dala dohromady na tu svoji jakoby oblíbenou disciplínu. Nemám v plánu závěrečnou třicítku, po štafetách chci odjet domů a dát se dohromady na závěr Světového poháru.
Bojíte se nevyzpytatelného japonského počasí. Co vás straší nejvíce?
Během jednoho dne můžete zažít sníh, déšť, slunce, nový sníh. Loni při testu jsme se brodili po kotníky břečkou. Bylo teplo. Počasí může ovlivnit závody. Na svoji postavu a pojetí jízdy potřebuji mít pevno pod nohama.
Liší se Sapporo od Nagana, kde jste v osmadevadesátém brala olympijské stříbro a bronz, ale závody komplikovaly vločky velké jako staré pětikoruny?
Obecně přeháněk od moře může v Japonsku přijít hodně. Počasí se rychle mění. A myslím, že v Sapporu ještě více než v Naganu, ale věřím, že po loňském strašném "svěťáku" mě čekají jen samé příjemné věci.
Co vám přál na cestu trenér Frühauf, který do Asie nechtěl?
Předal mi tréninkový plán, kde jsou rozepsané dny. Na pětadvacátého mi napsal "start OH", jako olympijských her, na 27. to samé. Žije asi jen olympiádami. Tak mi naplánoval do Sappora dva olympijské starty (úsměv).
Tak by bylo příjemné olympiádu napodobit...
To v každém případě.
Nevadí vám to, že nemáte trenéra s sebou? Je to přece jen nezvyklé...
Letos to tak máme zaběhlé. Už jsem si zvykla. Problémem byla spíše neustálá improvizace během téhle nepovedené zimy. Vydařené léto mě navnadilo, průběh zimy byl špatný. I proto to nevycházelo optimálně.
Štafeta bývala v minulosti marným bojem. Letos je to ale jinak. Jak vidíte šance v ní?
Bude to můj poslední závod na mistrovství světa. Na pětikilometrový úsek jsem samozřejmě speciální přípravu neabsolvovala, ale ze zkušenosti vím, že do štafety jsem nastupovala uvolněná bez stresu, který jsem mívala při individuálním závodě, a bylo to ku prospěchu. Přehnaný optimismus ale spíše brzdím. Povedlo se čtvrté a třetí místo, to čtvrté nebýt karambolu mohlo být třeba i vítězstvím, jenže Ivě Janečkové někdo vypnul vázání, což je rarita a obrovská smůla. Ale i jiné týmy měly výpadky.
Vaše spolubojovnice letos zjevně přidaly...
Jsme nejsilnější za poslední roky. Kamča Rajdlová vypadala velmi dobře v klasice. Iva je stabilní v bruslení a Helča Erbenová rozběhnout štafetu umí. Patříme do širší silné skupiny.
Přepadá vás nostalgie, když se blíží závěr vaší poslední sezóny?
Ta se přihlásí, až si na jaře odpočinu a ostatní se znovu vrhnou do přípravy. Tahle zima moc radosti nepřináší. Je to jedna velká improvizace. Po dlouhé době jsem si s radostí a chutí zalyžovala až při přípravě v Davosu. Takže v březnu docela ráda šoupnu lyže do sklepa. Stýskání přijde, ale nemyslím, že to bude po posledním "svěťáku". Akorát v Davosu jsem si říkala v krásném počasí: tohle mi bude scházet!
Nepřehodnotíte rozhodnutí o konci kariéry, třeba když se celkově sezóna nevyvede?
A co když další nevyjde zas, musela bych jezdit donekonečna...
