Článek
Před šampionátem jste mluvil o letošní sezóně jako o smolné. Světový titul ale zřejmě je dokonalou náplastí na všechna zranění a těsné porážky.
To určitě, je to vážně dobrý pocit, aspoň pro ten dnešní den.
Je tento titul pro vás cennější než ten předchozí kvůli tomu, že už je skikros olympijským sportem?
To bych neřekl, těžko se to srovnává. Obě vítězství byla těžká, při závodě člověk neřeší, jestli je to olympijská disciplína nebo ne. Ale příjemné to je, hlavně proto, že skikros lidi začnou brát vážněji, protože ho jezdí strašně dobří lyžaři, ač se to třeba od televize nemusí zdát.
Ve finále jste se ohlížel za sebe a hlídal si situaci, takže jste se nebál, že vás někdo předjede v cílové rovince jako už párkrát v této sezóně?
Právě že jsem se bál, tak jsem se snažil dělat všechno pro to, aby se to nestalo. Otočit se dá, ale je to riskantní, člověk ztratí pár metrů. Navíc Stanley je hodně silný skikrosař, musel jsem si ho hlídat.
Zdálo se, že vám skvěle jely lyže.
Trenéru Vláďovi Augustovi se povedlo perfektně namazat. Tři dny je tu testoval a odvedl výbornou práci.
Po závodě jste do kamery křičel, že se bude večer slavit. Už máte vyhlídnuté místo, kam vyrazíte?
To je jedno. Je tu s námi Pavel Landa (trenér Aleše Valenty – pozn. red.), kluci, co nám vozili a připravovali lyže, a další, takže určitě by neměl být problém najít místo, kde se dá posedět a popovídat si. Ale nepůjde o nic velkého, protože ve středu se zase přesouvám do Ameriky na poslední závod série Honda Ski Tour.
V Madonně s vámi je i manželka. Jezdí na závody často?
Moc ne, ale tentokrát dorazila. Doufal jsem, že mi nepřinese smůlu (úsměv).
Už jste stihl přepočítat gratulace, které vám dorazily na telefon?
Právě že ne, hned se mi vypnul. Radši jsem ho před závodem z pověrčivosti nenabíjel, abych nepokoušel štěstí.
Čeká vás poslední závod sezóny. Na co se nejvíc těšíte, až ho odjedete?
Hlavně mám před sebou státnice a diplomovou práci. Ale doufám, že si vyšetřím ještě nějaký týden, abych mohl jet do Španělska surfovat.
