Článek
Jste zpět v roli závodníka dříve, než jste po operaci ramene zraněného v únoru na šampionátu v Sapporu plánoval. Navíc jste zařídil nedělní vítězství štafety při Světovém poháru v Davosu. Jak se to vše tak rychle seběhlo?
Operace se podařila, fyzioterapie v rámci týmu je na vysoké úrovni. Vše vycházelo optimálně, takže jsem mohl začít závodit nejméně o týden dříve, než jsem počítal.
O start jste si sám řekl?
Tohle řeší trenéři. Honza Baranyk s Mírou Petráskem se dohodli, že pojedu už v Davosu. A já to přivítal.
Asi i pohled na rozbíhající se dění v sezóně a vše kolem vás popohánělo...
To ne. V klidu jsem se připravoval. Potrénoval jsem dobře měsíc ve Finsku v Muoniu. Vnímal jsem pochopitelně, že se na severu daří Lukáši Bauerovi. Že na startu nejsem já sám, mě ale netrápilo.
Kdy vás napadlo, že ve štafetě dovedete tým k historickému triumfu?
Jet ve velkém balíku mi vyhovuje, měl jsem i super lyže. V prvních dvou kolech jsem si zkusil různé varianty. Šel jsem do toho s tím, abych ideálně věděl, jak jet poslední kilometry, a povedlo se to. Ale hodně dlouho jsem se držel našeho týmového hesla: vše do šestého místa je dobré.
Asi jste si lebedil, když jste viděl, jaká mela se chystá na poslední úsek?
Hlavně, že kluci to přede mnou rozběhli výborně. Já jsem se pak část odvozil na konci skupiny a nemotal se do kolizí. Rozhodující jsou poslední dva kilometry. Vpředu jsme zůstali čtyři, zkusil jsem to z prvního místa, ani jsem při tom složení lidí vepředu nedoufal, že tak dlouhý kilometrový finiš zvládnu. Ale forma je asi dobrá. Důležité bylo, že jsme nemuseli nic dojíždět. Pořád to bylo do 10 vteřin na první místo. Byl to špičkový kolektivní výkon.
Kolegové vás v cíli zalehli. Přežily to vaše kosti bez úhony?
To bylo v pohodě.
Rameno je také v pořádku?
Drží. Necítím problém. I tréninkově jsem tam, kde bych měl být. Dobře jsem si zazávodil už v sobotu, 36. místo nebylo pro mě špatné, na klasice jsem byl jen kousek za body.
Jaká byla oslava triumfu?
Pořádnou musíme nechat na jindy. Tým se rozprchl. Lukáš Bauer s Martinem Jakšem odjeli na vysokohorskou přípravu. Milan Šperl s velkou částí servisu domů. Zbyl jsem tu já a trenéři, pojedeme do Hochfilzenu na Alpský pohár.
Další závody Světového poháru v Rusku tedy vynecháte. Hlavním bodem sezóny bez šampionátu či olympiády asi zůstává Tour de Ski. Co čekáte?
Jsem stále teprve na cestě zpět. Víkend byl pozitivním signálem, že by to mělo jít. Mám ještě tři týdny na to, abych se rozzávodil. A budu doufat, že pro Tour dostanu důvěru.
Tak to by teď asi neměl být problém?
Po tomhle závodě by to mohlo být jednodušší.
Jste mistrem světa na padesátce, máte další medaile, v závodě seriálu jste byl už druhý. Kam jste si v žebříčku úspěchů zařadil štafetový triumf v seriálu?
Na úroveň bronzu za sprint dvojic z mistrovství světa v Oberstdorfu s Dušanem Kožíškem. V týmu se radost vždy násobí, je spontánnější než při úspěchu jednotlivce.
A to říkáte coby jedinec razící důsledně individualismus?
Štafety jsem běhal vždycky rád a dařilo se mi v nich nejednou líp než v sólo závodech. Možná ten individualismus byl cítit tak trochu v rámci komunikace v týmu. Ale teď vše funguje bez problémů, tak to neřeším.
Syn Sebastian a manželka si vás v posledních týdnech asi moc neužijí...
Po závodě jsme si telefonovali. Mrzí mě ale, že s nimi nejsem víc. Měsíc v Muoniu, hned Davos a další závody. V lednu a v únoru si jich chci užít víc.
| Úspěchy Martina Koukala: |
| MS – 1. na 50 km volně ve Val di Fiemme 2003, 3. ve sprintu dvojic v Oberstdorfu 2005, SP – 1. ve štafetě v Davosu 2007/08, 2. ve sprintu volně v Düsseldorfu 2003/04, 3. ve sprintu volně v Ga-Pa 1999/2000, ve sprintu dvojic v Lahti 2001/02, ve štafetě v Gällivare 2006/07 |
