Článek
To z Bauera před závěrečnými víkendovými závody ve Val di Fiemme stále dělá největšího adepta na vítězství.
Nebýt ale sprinterských kritérií, o Bauerově triumfu by pochyboval už jen málokdo. "Sprinter jsem prostě nikdy nebyl a už jím ani nebudu," řekl v pátek Bauer v Asiagu českým novinářům. Říkal to už se shovívavým úsměvem, neboť na krátkých tratích oproti konkurentům výrazně ztrácí. "Ale přece nebudu průměrný sprinter a průměrný na delších tratích," mávl rukou lyžař z Božího Daru.
Sprinty mu zkrátka nikdy k srdci nepřirostly. Stříbrný medailista z klasické patnáctky z olympiády v Turíně je tempař-vytrvalec, ale chvíli mu trvá, než se rozjede do potřebného tempa, v němž pak kosí jednoho soupeře za druhým. To dokázal i v letošní Tour de Ski, kde na novoměstských tratích vyhrál závody na čtyři kilometry, dvě stíhací "patnáctky" i závod klasicky na 15 kilometrů.
Šlachovitý český lyžař je jiný typ než svalnatí elitní sprinteři
Ale Bauerův ospalejší start je na krátkých distancích zásadní problém. Šlachovitý český lyžař je navíc úplně jiný typ než svalnatí elitní sprinteři v čele s Nory Northugem, Hetlandem či Švédem Matthiasem Fredrikssonem. "Lukáš na sprint zkrátka nemá dispozice, ty byly od počátku opravdu slaboučké. Člověk to musí mít hodně dané. Proto se na sprinty nespecializujeme a nevěnujeme se jim v tréninku," vysvětloval Bauerův kouč Miroslav Petrásek.
"Ve třiceti se už člověk předělat nedá. A zlepšovat se má to, v čem je člověk dominantní," dodal Petrásek. Bauer jeho slova potvrzuje i v Tour de Ski: zatímco při distančních závodech pokaždé projel cílem jako suverénní vítěz, při sprintu v Praze byl pětačtyřicátý a dnes si polepšil jen o tři místa.
Bauer sprintům příliš nevěnuje pozornost, ale jemu samému není jedno, že ho výsledková listina registruje až na chvostu. "Třeba dneska: po kilometru jsem dostával pět vteřin. Přitom vím, že bych to tempo udržel a v normálním závodě by po dalším kiláku bylo jiné," přemítal Bauer, který na golfovém hřišti v Asiagu zaostal za postupovou třicítkou o necelé tři vteřiny. "Doufal jsem, že to dnes bude lepší než v Praze, protože tady je přece jen náročnější profil. Bohužel mi to nesedlo, navíc mi nepomohl ten měkký podklad. Ale nechci se vymlouvat," tvrdil Bauer.
Hned po kvalifikaci odjel odpočívat
Proto se hned po kvalifikaci mohl sbalit a odjet odpočívat do hotelu. "Nevím, proč bych tady čumákoval. Ale aspoň doufám, že bude dál sněžit a moji pronásledovatelé se co nejvíc unaví. Sprinteři mají v Tour de Ski hodně bonifikací, tak ať si je také zaslouží," uvedl Bauer s úsměvem.
Po necelých dvou hodinách se na tratě vrátil a sledoval závěr sprinterských klání, v nichž si jeho reprezentační kolega Martin Koukal dojel pro sedmé místo. Bauera mohlo těšit, že jeho hlavní konkurent Nor Gjerdalen ve finále skončil až šestý a neubral tak další sekundy z Bauerova náskoku. Ten nyní činí 77 vteřin.
Bauer zůstává optimistou
Proto Bauer zůstává před rozhodujícím víkendem optimistou, prémie 400 bodů do Světového poháru a především 150 tisíc švýcarských franků jsou na dosah. "Myslím, že je to pořád dobré, je to slušný vklad před víkendem. Ale ještě není nic hotového, v sobotu si třeba zlomím hůlku nebo se přimotám k nějakému pádu a může být všechno jinak. A pak je tu ještě ten nedělní výběh do sjezdovky," připomněl Bauer náročný finiš Tour de Ski ve Val di Fiemme, kam se reprezentanti z necelých 200 kilometrů vzdáleného Asiaga přemístí.
Bauerovi na triumfu v Tour de Ski hodně záleží. Uvědomuje si, že se mu taková šance už třeba nenaskytne. "V dalších sezónách jsou jiné vrcholy, těžko říct, jestli ještě na Tour de Ski pojedu. Za rok je mistrovství světa v Liberci, pak olympiáda, potom mistrovství světa v Oslu. A pak už to asi bude bez Bauera," přemítal český lyžař.
