Článek
„Hned zkraje víkendu jsem si na to vzpomněl, ale že bych to slavil jako svoje další narozeniny, to ne, mám je přece pátého září. Jsem rád, že to takhle dopadlo, a nepřemýšlím radši, co mohlo být,“ říkal. Po návratu ze závodů v Německu chtěl sledovat bitvu v Harrachově, vítr ale leteckou show v rámci Světového poháru uťal.
Sám do elitního seriálu od úrazu nenakoukl. „Výsledky ještě nejsou tak úplně podle mých představ, dělám chyby,“ komentoval snažení v Kontinentálním poháru, druhé skokanské lize. Nanejvýš na konec první desítky se v ní během zimy dostal. Zažil ale pozoruhodných posledních dvanáct měsíců. „Přišlo hodně změn. Spadl jsem, zvedal se z toho, narodila se mi dcera,“ vypočítával.
Ztrácí nadšení, ale chce se vrátit
Oznámil, že na červen plánuje svatbu, přítelkyně ale dál prý ani za nic nechce vidět jeho pokusy na můstcích. Ale ještě cosi se přihodilo v minulých týdnech. Jako by se v něm zlomila urputná touha prodrat se ve dvaadvaceti letech konečně mezi skokanskou špičku.
„Nechci být ten, koho si budou pamatovat kvůli pádu,“ stanovil si rázně v létě, když se dal dohromady po karambolu. „Cítím se dobře, teď ale trošku hledám sám sebe ve sportu,“ naznačoval v neděli rozpoložení duše vnuk slavného Jiřího Rašky. Ten ho kdysi popoháněl, když viděl, že v přípravě nejede tak úplně na doraz. Je snad zase tím „Mazdou“, který si dá čokoládu, když má držet váhu?
„V srpnu jsem měl velkou chuť skákat. Když to teď tolik nejde, ztrácím nadšení, ale pořád se chci vrátit,“ smutně pohlédl na harrachovské můstky, leč nemrzelo ho vůbec, že přišel o těžko stravitelné letecké sousto pod Čerťákem. Vzhlížel k další šanci, Světovému poháru v Liberci, pokud na něm do února zůstane sníh. V národní skupině najisto dostane šanci. „Budu tam mít blízké, snad motivaci získám a popožene mě to.“