Hlavní obsah

Slovo adrenalin nemám rád, říká snowboardista Novotný

PRAHA

Michal Novotný sice hlavně válčí o medaile ve snowboardkrosu, jako doma je ale i mezi jezdci na divoké vodě, parašutisty či horolezci. Šestadvacetiletý milovník zrychleného tepu ale nerad slyší, když jsou jeho záliby zařazovány do adrenalinových sportů. „Mám prostě rád sporty v přírodě,“ říká český reprezentant.

Článek

I když se leckomu nad seznamem Novotného doplňkových sportů podlomí kolena, šestadvacetiletý olympionik se za dobrodruha nepovažuje. „Strašně nemám rád slovo adrenalinový. Vlastně vůbec nevím, co to znamená. Podle je mnohem víc adrenalinový fotbal nebo volejbal, když se člověk správně hecne a chce za každou cenu vyhrát. Nebo třeba hokej.  Já mám prostě rád sporty v přírodě. Mám rád kajak, skákání s padákem, windsurfing. Baví mě lézt po skalách, i když lezu blbě a málo,“ vysvětloval Novotný při rozhovoru pro Sport.cz.

Vedle toho ale český závodník nenechá odpočinout ani svůj snowboard. „V září začínáme Světovým pohárem v Argentině, toho času už není tolik. Už teď o víkendu jedeme na prkno, třikrát týdně chodím do posilovny, běhám. Snažím se věci rozdělit na zodpovědné a méně zodpovědné a snažím se dělat co nejvíc těch zodpovědných. Na ten kajak si ale čas najdu,“ směje se.

Nadcházející prodloužený víkend stráví na ledovci v Rakousku, kde bude testovat nový model snowboardu. „Zkouším nový tvar prkna, snowboarding ještě není tak daleko jako lyže a pořád se dá spousta věcí vymyslet. Teď o víkendu jedu testovat jeden z modelů firmy LTB, na vývoji jejíchž prken se sám podílím. Na ledovec Kaunertal vezeme jednu verzi, tak jsem zvědavý, jak to bude vypadat. Mám super plán, že dopoledne budu jezdit nahoře na kopci na prkně a odpoledne se budu dole na vodě prohánět na kajaku,“ těší se.

V hlavě ale už nosí i myšlenky na olympijské hry ve Vancouveru, kde by si chtěl splnit jeden ze svých snů. „Olympijský závod je super a navíc moc rád reprezentuji. Hlavně bych chtěl už konečně slyšet na stupních vítězů českou hymnu, to se mi ještě nepoštěstilo. Když jsem vyhrál v Japonsku, tak jí tam neměli, když jsem vyhrál na univerziádě, tak pustili studentskou hymnu, a na juniorském šampionátu jsem skončil druhý. Tak proč si ten sen nesplnit ve Vancouveru,“ dodal s úsměvem.

Reklama