Článek
Mužská reprezentace pod vaším vedením sbírá úspěchy na velkých akcích pravidelně od roku 2003. A loni konečně zabodovala i ve štafetě, když v Davosu vybojovala při Světovém poháru historicky první vítězství a ve Falunu skončila třetí. Týmový závod v Liberci pro vás musí být speciální motivací...
To, že zásluhou Bauera, Koukala, Kožíška nebo Šperla vozíme pravidelně od roku 2003 medaile z velkých akcí, je svým způsobem rarita. Téhle generaci by velká medaile ze štafety hrozně slušela.
Zvlášť, když od posledních - bronzových - úspěchů na olympiádě v Calgary 1988 a mistrovství světa v Lahti 1989 uteklo už tolik času...
Mým vzorem při převzetí reprezentace v roce 2000 byl právě trenér Bohuslav Rázl a jeho úspěšná skupina, v které byl Venca Korunka, Radim Nyč nebo můj brácha (Martin Petrásek - pozn. red.). Kluci tehdy nejezdili tak dobře jako jednotlivci, ale štafetu měli parádní. Nám se teď ohromně daří v jednotlivcích, v distančních závodech i sprintu, ale ve štafetě nám bohužel pokaždé chybí kousek k tomu, abychom o medaili jeli. V minulé sezóně ale byla štafeta fantastická, což dává velkou naději.
Máte pocit, že i závodníci mají více motivace uspět jako tým?
Pro tým je to speciální záležitost. Ve štafetě se nejede za Bauera, ale za Českou republiku. A úspěch je oceněním nejen pro všechny závodníky, ale také pro tým servismanů, fyzioterapeutů... Ten prožitek radosti z úspěchu je zkrátka jiný.
Vaše tréninková skupina je nyní osmičlenná, jak se závodníci vyrovnávají s konkurencí, která logicky směrem k šampionátu roste?
Já zatím necítím větší konkurenci než loni. Každý ví, proč v týmu je a co se od něj očekává. Přitom se ale každý snaží posunout dopředu, což pomáhá i ostatním. Možnost dostat se do štafety s danými lídry je pro závodníky, kteří by v individuálním závodě byli zřejmě bez šance na slušné umístění, obrovskou motivací a možnost, jak dosáhnout na medaili. Proto očekávám, že konkurence poroste a pro nás pro trenéry to bude občas nesmírně těžké, ale takový je život.
Do světového šampionátu v Liberci zbývají ještě téměř čtyři měsíce. Je možné hovořit s takovým předstihem o tom, kdo má místo jisté a kdo ne?
Pevné místo ve štafetě vlastně neexistuje, vždy se budeme ohlížet na aktuální okolnosti. Základní kostru tvoří Jakš, Bauer, Šperl nebo Magál a Koukal jako finišman, i když věřím, že v distanci budou předvádět dobré výsledky i ostatní, Kožíšek, Razým nebo Kupilík. Ten základ ale vychází i z toho, že kluci jezdí svá místa stabilně, takže rostou a vědí, co si svých úsecích mohou dovolit.
Kolik bude šancí otestovat tým při závodech?
Do mistrovství světa pojedeme dvě štafety, jednu hned na začátku sezóny ve švédském Gällivare a druhou na začátku prosince ve francouzském La Clusaz.
Muži převzali v běhu na lyžích žezlo po Kateřině Neumannové a nyní představují hlavní medailové naděje. Kolik cenných kovů z Liberce by byl úspěch?
Reálný předpoklad jsou dvě medaile. Jedna individuální a jedna týmová, pod kterou spadá i sprint dvojic. Pokud to rozšíříme, budu jen šťastný.
