Rubriky:

Lyže a snowboard

Bauer: Start do sezóny? Jako čekání na Vánoce

19. listopadu 2008 10:57

Konec úmorné přípravy, v sobotu se jde do akce. Běžci na lyžích odstartují o víkendu ve švédském Gällivare sezónu, jejímž vrcholem bude únorové mistrovství světa v Liberci. Na severu nebude chybět mezi závodníky absolutní vládce minulé zimy Lukáš Bauer. „Je to teď mix nervozity s očekáváním toho, abych zjistil, kam až jsem se tréninkem dostal,“ popisuje v český reprezentant v rozhovoru pro Právo své pocity před prvním závodem.

 

Czech Ski Team

Minulou zimu jste končil slovy, že jste si suverénním triumfem ve Světovém poháru lyžařůklasiků pěkně zavařil. Platí to i teď na samém kraji nového ročníku běžeckého seriálu, nebo jste klidný, je vše v pořádku a bude vše tak jako před rokem?

Platí, že jsem si zavařil, ale i v dobrém. Já to tak aspoň beru. Bude mistrovství světa na domácí půdě, očekávání fanoušků, nadšenců kolem a hlavně moje je větší než třeba před dvěma roky. Bude ale obtížné zopakovat minulou výjimečnou sezónu. Je přitěžující, když o mě každý mluví jako o králi předešlé zimy. Karty jsou teď rozdány znovu od začátku.

Jste před sobotním startem v Gällivare nervózní? Nechcete raději, aby to už vypuklo?

To chci už od května, od chvíle, kdy se rozběhla letní příprava. Baví mě závodit. A nervy? Ne že bych nemohl spát, ale je to teď mix nervozity s očekáváním toho, abych zjistil, kam až jsem se tréninkem dostal. Prostě jako před Vánoci. Abych zjistil, jak jsem byl hodný (úsměv).

Co říkáte sedmému místu v závodním víkendovém testu na klasické patnáctce v Muoniu?

Jestli někdo chce slyšet, že to je špatné, tak se toho ode mě nedočká. Dvaadvacet vteřin na prvního a umístění v téhle konkurenci je slušné. Loni jsem test vyhrál, ale pro srovnání: většina z těch, co teď byli přede mnou, tenkrát neběžela.

Ale posteskl jste si nad horší technikou jízdy...

Musím se zklidnit. Je to paradox, ale moje technika je postavena na tom, že spíše kloužu, než abych pospíchal. Proto mi to jede. Když to přeženu, moc energie jde úplně mimo. Ve formě jsem, jen musím na sto procent využít sílu, nebláznit. Teď se mi to dařilo tak na 90 procent.

Jaká se v Muoniu sešla konkurence?

Chyběli Norové, Švýcaři a Švédové, ale jinak tu bylo 70 procent pole ze Světového poháru. Němci, Estonci, Rusové, Bělorusové. Výsledky z kraje sezóny bývají hodně vyrovnané. Objevují se nové tváře. Ale v dalších dílech se to zase roztáhne.

Jak vůbec vypadá závěr přípravy?

Lyžuje se mi dobře, ale něco by mohlo být lepší. Abych se třeba cítil odpočatější, víc v pohodě, ale po čtyřech týdnech na severu Evropy to snad ani nejde. Odtrénovali jsme toho tady hodně, ale je to nutné. Další větší blok přípravy bude až v lednu.

Nekonečné týdny daleko od domova jsou opět drsné?

Je tu větší dobu než u nás šero a tma, ale nemám s tím problém. Jen je to dlouhé. Kromě tréninku a normálního bavení se s ostatními dojde na učení, hry na počítači. Doma by se to rozšířilo o rodinu. Jiné to bude až se roztočí kola závodní mašinérie. To týden uteče rychle.

Turisté do končin k polárnímu kruhu běžně nejezdí. Máte nějaké mimořádné zážitky, ať už svízelné, či radostné?

Když vynechám trhání zubu moudrosti, což mě odstavilo na dva dny z tréninku, tak nic zlého nepřišlo. A když přejdu dobré pocity z přípravy, tak mimořádná byla snad jen polární záře. To je pro Středoevropana zajímavé. Ale když to řeknu ošklivě: Jsme tu hlavně za prací.

Se zubem to bylo tak vážné?

Původně jsem to chtěl vyřešit doma. Loni mi taky jeden vyndali před sezónou, aby nezačal dělat problémy a nechtěl se klubat někam dál. Jenže zubař onemocněl. Bylo málo času, tak jsem si říkal, že to třeba vydrží a že odlet na sever na konci října nebudu odkládat. Ale asi v kombinaci s nízkou teplotou a zatížením začal bolet. Otekla mi dáseň.

Neměl jste obavy, co vás čeká v lékařské péči kdesi na severu daleko od většího centra?

Nejbližší větší město je asi 70 kilometrů. Ale zubař, kterého nám doporučili, byl šikovný i dobře vybavený v místní nemocnici. Ta má na starosti velkou spádovou oblast. Bylo to v pohodě. Podle očekávání u moudráku řekl jasně: Trhat. Proběhlo to v pohodě. Ale přece jen to byla rána a reprezentační lékař doporučil dva dny netrénovat a nechat v klidu dáseň uzavřít.

Ale zkušenosti se zdravotnickým zařízením v cizině asi zrovna nevyhledáváte...

Před pěti šesti roky jsem měl v Lillehammeru problémy se zánětem na ruce, musel jsem na vyšetření, jinak se mi takovéhle problémy vyhýbaly.

Co sněhové podmínky?

Ve srovnání s loňskem je to tu slabší s přírodním sněhem, turistické tratě jsou zavřené. Ale trénink je lepší, i když jezdíme jen na pětikilometrovém kolečku. Upravené je perfektně.

V minulosti k tratím dorazili i volně žijící sobi...

Letos nic. Jsou tu zástupy lyžařů, tak zvěř asi zůstává dál v lesích.

Takže setkání s místní faunou je jen na talíři...

Sob je tu běžná součást jídelníčku.

Jaký význam přikládáte startu Světového poháru, když je to sezóna se šampionátem, který je navíc v doma v Liberci?

Ambice jsou vždy, chci vyhrát. Ale s Mírou Petráskem jsme přípravu postavili bez většího ladění. Tak to bylo i loni. Letos k tomu bylo ještě víc objemu a silových prvků. Asi nebudu v top formě. Tu chci v únoru v Liberci. A její první známky by měly přijít už na Tour de Ski.

Nebudete formu třeba nakonec brzdit, kdyby udeřila už teď?

Ne. Už dřív jsem si dokázal že jezdím bez velkých výkyvů. Loni jsem v Kuusamu vyhrál, nevybavím si, jaký pak byl můj nejhorší výsledek sezóny, ale vydrželo to až do konce zimy. Nebojím se třeba ani špatného výsledku, i když do desítky chci být.

Václav Procházka, Sport.cz, Právo

Zrušit