Článek
Co říkáte svému devátému místu ve volné patnáctce na úvod nového ročníku Světového poháru?
Neříkám, že to je vynikající, ale dobré určitě ano. Když si vybavím pocity na trati, bolely mě nohy, a tak jsem šťastný, že to takhle dopadlo. I ztráta na prvního je celkem dobrá.
Ale přece jen se asi našlo dost těch, kteří od vás v Gällivare čekali víc, i když superformu jste nesliboval…
Hodně lidí si mohlo myslet, že vyhraju, já to chtěl samozřejmě taky. Máme to ale s Mírou Petráskem (trenérem – pozn. aut.) nastavené tak, že by poprvé měl přijít výrazný pocit formy a výsledek na Tour de Ski a zejména v Liberci na mistrovství světa.
Jak jste se tedy vůbec cítil na trati?
Kilák a půl se mi jelo super. Měl jsem dojem, že mi lyže letí. Hlídal jsem si to, ale potom jako kdyby se to otočilo. Zdálo se mi, že se mi lyže zastavily, jenže bylo to ve mně. Měl jsem pocit, že nemůžu jít do frekvence a tahám to silově. Chyběla mi jiskra, je to dáno tím, že jsem to jel z plné přípravy.
V závěru jste ale zrychlil…
Už jsem jel dobře. Dostal jsem jen 1,5 vteřiny od Cottrera. Vykoplo mě to na deváté místo, což je pořád v elitní desítce. To není špatné, i když vlastně jsem si hned zkraje zajel nejhorší výsledek minulé zimy.
Jaké lyže vám vybral servisman Vít Fousek pro závod?
Byly to klasické devítky, které používáme od olympiády v Salt Lake City dost často. Fous byl naštvanej, že na trati byly kameny. Jinak jely určitě slušně.
Trať vypadala docela obtížně. I kvůli sjezdům…
Některé byly ostré a v zatáčkách se udělaly ledové plotny. V Muoniu jsme předtím měli ideální podmínky v přípravě, takže jsem to neměl zažité. Proto jsem rád, že jsem to přežil bez úhony.
Grogu v předvečer závodu, kdysi tradičnímu rituálu, jste se chtěl vyhnout, ale nedošlo na něj přece jen?
Tak tentokrát ne. Teď jsem i rád, protože mám možnost, jak to ještě nakopnout. (smích)
