Článek
Ukázal jste sílu před libereckým šampionátem, třetím místem jste v německém Klingenthalu vyrovnal své maximum v tomto ročníku Světového poháru, po skoku jste dokonce vedl. Co to s vámi dělá před vrcholem sezóny?
Paráda, spokojenost. Vyšlo to i Tomáši Slavíkovi, v cíli byl pátý. Víme, že jsme dobře potrénovali v Lillehammeru, kde jsme nedávno byli místo závodů v Seefeldu.
Na stupních jste po třetí příčce z ledna ve Val di Fiemme v sezóně podruhé…
Tam to bylo víc nečekané, útočil jsem zezadu slušným během. Ale běžet z prvního místa pro mě byla úplně neznámá věc, na můstku to zkrátka byla fantazie.
Ve skoku vám to jde stále líp. Kde se to ve vás vzalo?
To bych taky rád věděl, pak bych mohl radit i kolegům (úsměv). Ale je to asi tím, že se víc zaměřuji na koordinaci pohybů, víc se protahuji. A taky jsem zdravý, spoustu let mě vždy něco překvapilo. Kolena, záda nebo něco dalšího.
Jak vám bylo před během?
Skokanskou část jsem vyhrál naposledy snad v roce 2002 na mistrovství republiky. Takže zkušenosti s tím mám nulové. Nejdříve jsem zkusil, jestli to neudržím sám vepředu. Hlásili mi dvacetivteřinový náskok, to ještě šlo, pak jen sedmisekundový. Zvolnil jsem, jinak by mě asi semlelo víc lidí než jen dva. V závěru jsem to ještě zkusil roztrhnout, zasprintovat. Nevyšlo to.
Nemrzelo vás, že jste nevyhrál? Nedalo se to vymyslet nějak jinak?
Myslím, že ne. Američan Demong byl v závěru vepředu, Francouz Chappuis vedle, ale poslední zatáčku jel v kratší dráze. I tak jsem moc spokojen. Udržet vedení není jednoduché. To teď umí jen Koivuranta.
Co jste si říkali s Tomášem Slavíkem, na můstku byl jen dvě příčky za vámi, v cíli také. Hecovali jste se?
Po skoku jsme měli velkou radost. Předávali jsme si vlastně vedení. A hlavně jsme si říkali, ať se to doskáče. Byly trošku problémy s počasím, člověk nikdy neví.
Běháte ještě ve věcech půjčených od trenéra, které vám přinesly první stupně v téhle sezóně?
Ne, ne, krátce poté jsem dostal nové boty. Nejsem zase tak pověrčivý, abych v nich musel závodit i dál.
Myslíte, že jste teď zase o kus blíž k medaili z libereckého mistrovství?
Ne, je to pořád stejné. Tady to byla větrná loterie. Hodně se rozhodlo na můstku. Uvidíme, jak to bude v Liberci, tam taky často fouká.
