Článek
„Nechci se zadřít jako v minulé sezóně,“ připomíná trable, jež ho brzdily před MS na domácí půdě v Liberci. „Pomáhají nám dvě mašiny,“ říká Koukalův trenér Jan Baranyk. O co jde? „Klasický náhubek měří spotřebu kyslíku na centimetr krychlový těla. To druhé je pás, který má sportovec na sobě, přes počítač se dlouhodobě vyhodnocuje odezva těla na trénink,“ popisuje Baranyk.
S takřka lékárnickou přesností může Koukalovi dávkovat tréninkové porce. I švédský odborník Christer Skog, s nímž běžec opakovaně spolupracuje už delší dobu, radí. Díky němu se dostal k nové technice. Už nemusí spoléhat jen na vlastní pocity.
„Hodně se řídím tím, co sám cítím. Ale je dobré, když to máte o co opřít,“ říká Koukal, 30letý lyžařský matador.
„Člověk je tvor chybující. Má tendenci dělat se lepší,“ přemítá. Zmýlil se i v minulé zimě. Přehnal to s tréninkem a tělo stávkovalo. Ztěžka se pak dostával do pohody, přišla s postupujícím mistrovstvím a hlavně – až po něm. „Proto potřebujeme alarm, včas ubrat, aby se nic takového nestalo před olympiádou,“ podotýká Baranyk.
Pro lyžaře je lepší být nedotrénovaný než přetrénovaný. „Asi to tak je,“ souhlasí Koukal. „Když není natrénováno, lze zajet na kratší trati, ale když tělo stávkuje, nezajedete nic ani ve sprintu.“
Na sever Evropy vyrazí z českého týmu v srpnu sám, podstatnou část další přípravy pak chce absolvovat s kolegy. A ještě předtím se dočká přírůstku do rodiny, tříletý Sebastian dostane sourozence. „Na osmdesát procent to bude holka,“ nedělá Koukal tajnosti s tím, co ví od lékařů. „Těším se. I malej už to vnímá, aspoň to tak vypadá,“ dodal s úsměvem.
