Rubriky:

Lyže a snowboard

Věděl jsem, že olympijská šance přijde, říká skikrosař Kraus

7. prosince 2009 14:26

Přesně za 67 dní se rozhoří ve Vancouveru oheň XXI. zimních olympijských her. A dneškem také začíná desetidílný seriál deníku Právo a serveru Sport.cz, v němž se každý týden představí jedna z českých medailových nadějí. V prvním dílu přinášíme obsáhlý rozhovor a portrét skikrosaře Tomáše Krause, jehož čeká ve Vancouveru premiéra pod pěti kruhy...

Jak často touto dobou myslíte na Vancouver?

Docela často, protože řeším ty provozní záležitosti, když mi trenér Vláďa Augusta zavolá, jestli chci nějaké věci takhle nebo takhle. Občas o tom přemýšlím, ale nijak zvlášť se v tom nenimrám.

Sledujete napjatě dění kolem olympijského domu přímo v Cypress Mountain, který chtěl olympijský výbor akrobatickým lyžařům zajistit?

Spíš jen to, co se ke mně dostane přes trenéra. Není to pro mě priorita číslo jedna. Bylo by to pěkné, ale z olympijské vesnice by prý zase byla jednodušší doprava až ke kopci. Nemyslím, že by mě nějak významně ovlivnilo, kdyby se to nepovedlo.

TOMÁŠ KRAUS
Narozen: 3. 12. 1974 Bydliště: Děčín Stav: ženatý, dcera Lucie (2 roky) Největší úspěchy: mistr světa 2005 a 2007, vítěz SP ve skikrosu 2005, 2006, 2008 a 2009, vítěz SP v akrobatickém lyžování 2006 Účast na OH: dosud nikdy

Ještě jako slalomář jste čtyřikrát startoval na mistrovství světa, ale na olympiádě nikdy. Byl jste někdy opravdu blízko nominace?

Asi před Naganem. Rok předtím jsem nominaci vyjel, ale v interní kvalifikaci byl pak lepší Marcel Maxa. A bylo to dobře, protože tam pak zajel pěkný výsledek.

Byl jste hodně smutný, když to nevyšlo?

Nebyla to žádná tragédie, věděl jsem, že ještě olympijská šance přijde.

Když jste se skikrosem začínal, tušil jste, že jednou bude olympijským sportem?

Tehdy určitě ne, to v žádném případě. Před rokem 2002 to byla spíš show, bavilo mě to, ale olympijské ambice jsem tomu rozhodně nedával.

Moment, kdy byl skikros přijat na olympiádu, jste prožíval hodně emotivně?

Nepamatuju si to přesně, ale samozřejmě jsme to sledovali a v táboru skikrosařů zavládlo veselí, přece jen je to nějaký posun.

Nikdo nebyl proti? Neobjevily se hlasy, že váš sport ztratí svoji pohodovou atmosféru?

Určitě objevily, jsou až doteď. Spousta věcí je o moc víc oficiálních, je víc pravidel a to není dobře. Když je silný organizátor a řekne si svoje regule, tak je to kolikrát lepší, než když je moře pravidel, co se musí dodržovat a ani to nejde. Pak je z toho chaos.

OČIMA TRENÉRA VLADIMÍRA AUGUSTY:
"S rolí favorita umí žít"

„Naše příprava vychází z dlouhodobé koncepce, ale samozřejmě se na ten specifický závod připravíme podrobněji, rozebereme soupeře i jejich taktiku. I s Tomášem je pořád na čem pracovat, některé oblasti se musí pilovat víc, ale celkově určitě škála jeho dovedností je širší, než byla.

Ve Vancouveru bude určitě jedním z favoritů, což není jednoduchá pozice, ale on s tím umí žít, dokázal se s tím poprat už na řadě vrcholných závodů. Soupeři si na něj dál budou dávat větší pozor, bude v jejich hledáčku, ale nemyslím si, že by ho někdo chtěl vyřadit třeba nějakým nefér způsobem. Spíš se to pohybuje v rovině okoukávání taktiky nebo startů.


Tomáš je dost zkušený, umí si formu načasovat sám. Nedávno byl nachlazený, tak se to celé trochu posunulo. Máme několik variant, jak bude ta závěrečná příprava vypadat. Je možné, že vynecháme některé závody, to se rozhodne podle formy Tomáše.


Šanci se nominovat z české reprezentace má víc kluků, do půlky ledna je dost závodů, minimálně u Zdeňka Šafáře věřím, že to vyjde. I pro Tomáše by bylo dobré, kdyby tam bylo víc lidí. Může pak lépe potrénovat. Ty taktické záležitosti se samozřejmě lépe zkouší s parťákem než se soupeřem.“

Na americkém kontinentu se vám v minulosti tolik nedařilo, i kvůli jinému typu sněhu. Neříkáte si, že je smůla, že možná jediná olympiáda, kde pojedete, vyšla zrovna na Vancouver?

Ani tolik ne. Situace kolem sněhu v téhle části Kanady není tak špatná jako v americkém vnitrozemí, takže to neberu jako velký problém. Ale Evropa je samozřejmě Evropa, zámořští lyžaři jsou na svém kontinentu nejsilnější.

Dá se v tréninku nasimulovat konkrétní trať, třeba ta ve Vancouveru?

Dá. Vloni jsme tam měli generálku a všichni trénují to, co tam bylo. Důležité ale je, jak to změní a podle mě to určitě změní, aby měli výhodu domácího prostředí. Každý, kdo pořádá olympiádu, chce, aby jeho lyžaři uspěli.

V létě jste omezil vaše oblíbené adrenalinové aktivity včetně seskoků padákem, co dalšího jste udělal pro úspěch ve Vancouveru?

Třeba jsem obětoval půlku prázdnin, protože jsem zvyklý mít léto bez lyžování až do jejich konce. Teď jsme jeli do Argentiny, je to všechno zdůraznění přípravy v porovnání s minulými roky. Dělám to podobně, ale všechno precizněji a s větším důrazem na to, že tahle sezóna je výjimečná. Rozhodně jsem si letos neskočil s padákem a i surfování jsem letos stihl méně, ale to je dáno tím kratším létem.

Trénoval jste přes léto i s francouzským týmem, jak jste plánoval?

Právě tam jsme tu první pasáž trénovali stejnou, jaká byla ve Vancouveru. Ale nejezdili jsme zase tolik spolu. Start je moc důležitý, takže když točili na kameru, nestartoval jsem tak, jako při závodech. Ale za dobu, co závody jezdím, už to mají stejně všichni natočené.

Jak stoupla za poslední roky vaše popularita? Stane se třeba v Děčíně, že vás lidé zastaví, popřejí hodně štěstí. . . ?

Protože mám jméno na autě, tak občas nejen v Děčíně. Ale zatím je to v pohodových relacích, spíš mě lidi zastaví, že mi fandí, je to příjemné. Když jsem začal jezdit se jménem na autě, přišlo mi to šílené, ale pak se ukázalo, že jde jen o zvyk.

Máte pocit, že jste přitáhl lidi u nás ke skikrosu?

Myslím, že určitě. Těch lidí, co by o tom věděli, kdybych nejezdil, by bylo mnohem méně. Když jsme na závodech a je tam sto lidí jako na Horních Mísečkách, spousta lidí ví o skikrosu i proto, že jsem jim ho třeba dal do hlavy já.

Skikrosař Tomáš Kraus s manželkou Lenkou a dcerou LuciíSkikrosař Tomáš Kraus s manželkou Lenkou a dcerou Luciífoto: ČTK/Stanislav Peška

Slýcháte ještě někdy kritické hlasy, že skikros je sport pouze pro zkrachovalé sjezdaře, který dělá jen pár lidí na světě?

Já to neslýchám. To neznamená, že si to lidi nemyslí, ale mně to nikdo neříká. Co k tomu dodat? Ať si to každý zkusí, jestli ho to bude bavit...

Je možné, že vydržíte jezdit až do olympiády v Soči? To už vám bude skoro čtyřicet...

Těžko teď říct, situace se mění z roku na rok, teď se mi zdá, že bych to klidně dal, ale za rok to může být úplně jiné. Ale lyžovat budu dál, uvidím v jakém rozsahu, nebo jaké závody si budu vybírat, ale o další olympiádě jsem ještě nepřemýšlel.

Takže nepředpokládáte, že tato sezóna bude vaší poslední?

To myslím, že určitě ne.

Dceři v létě vynahrazuje, co v zimě zmeškají

Na její narozeniny může Tomáš Kraus své dcerce jen zavolat, dárky malé Lucince dává předem. Skikrosaři a jeho manželce Lence se potomek narodil vloni 4. ledna a během zimy Kraus tráví doma jen minimum času.


„Je to složité, ale je to život,“ smířeně krčí rameny. „Ale zase mám výhodu, že přes léto můžu být s rodinou i přes den, kdy dítě nespí. Což u lidí, kteří chodí do práce, nejde,“ je si Kraus vědom.


V akci na skikrosové trati tatínka ještě Lucinka neviděla, ale až napadne sníh, poprvé sama nazuje lyže. „Táta učí lyžovat v Rokytnici, tak si brousí zuby, že si ji na týden vezme, aby ji naučil základy,“ plánuje Kraus. Sám první dceřiny obloučky neuvidí. „Ale táta to určitě zdokumentuje.“


Už druhý rok má Kraus o důvod víc se těšit domů. „Jasně, táhne mě to zpátky. Ale já i předtím málokdy zůstával po závodě, když jsem nemusel. Už to, že mám doma svoji ženskou, která na mě čeká, je pro mě důležité, a s dítětem se to ještě zvýraznilo. Teď je Lucinka dvouletá, už si s ní víc dokážu vyhrát,“ říká nadšeně.


Přes léto se Kraus snaží zútulnit rodinné sídlo v Děčíně. „Ale domácí kutil určitě nejsem,“ směje se. Nejvíc se vyřádí na zahradě. „Před třemi lety jsem začal pracovat na trávníku, je to taková zábava přes léto. Když končí, mám sekání dost, ale když pak zase odjedu na lyže, tak si říkám, že bych to sekačkou klidně ještě přejel,“ usmívá se. Jeho největším projektem je stavba přístřešku. „To je takové moje dobrodružství, taky už trvá dost dlouho,“ přiznává.

Michal Osoba, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: Lyže a snowboard