Článek
Duel s norským suverénem vyzněl jednoznačně ve váš prospěch. Co bylo příčinou?
Měl jsem pocit, že mu můj výsledek na sobotní klasické dvacítce sebral vítr z plachet. A od začátku závodu jsem si na něj věřil. Naprosto perfektně mi jely lyže, dokonce jsem poprvé v životě viděl, že i Northug spolupracuje.
Váš rozhodující útok přišel v úvodu stoupání na Alpe Cermis. Měl jste takhle dopředu vymyšlenou taktiku?
Věděl jsem, že pokud chci vyhrát, tak to nemůžu nechávat na konec. Na sjezdovce jsem vsadil všechno na jednu kartu, snažil jsem se udělat peklo. Od začátku jsem se pokusil nasadit skoro maximální tempo, abych ho trošku zastrašil. Šel jsem do rizika, že klidně na kopci umřu, ale že se nedám lacino. Zase mi pomohly výborné lyže, servis bych chtěl vyzvednout.
Zdálky to vypadalo, že jste si triumf zajistil poměrně snadno...
Zas tak snadné nebylo, ale čekal jsem, že spolu pojedeme výrazně větší část kopce a pokud bude štěstí, tak ho utrhnu později. Vlastně mě překvapilo, že to přišlo tak brzy. I přes náskok jsem se ale snažil nepolevit, věděl jsem, že může přijít krize. To se naštěstí nestalo a kilometr před cílem jsem už věřil, že nemá šanci.
V cíli jste ale vypadal poměrně odpočatě, blahopřál jste soupeřům popadaným ve sněhu. Vážně vám zůstalo tolik sil?
Porazil jsem lídra Tour a myslím, že jsem měl velkou podporu většiny závodního pole. Měl jsem radost a když se takhle vyhraje, tak člověku přijde, že má sil relativně dost. Doping radosti zafungoval, ale když jsem se převlékal, tak už se mi podlamovaly nohy.
Česká vlajka, s níž jste projel cílem, byla na kopci dopředu připravená?
Ne, takové věci si nepřipravuji. Ale byl tady tým fanoušků ze Šumavy, kteří už jezdili za Kateřinou Neumannovou. Podávali mi ji, tak jsem si ji rád vzal.
Lze srovnat letošní a předloňské vítězství?
Myslím, že se to srovnat nedá. Předtím jsem vyhrál prolog a od začátku jsem měl vedoucí číslo. Letos jsem po zdravotních problémech útočil zezadu a mohl jsem jen překvapit. Přesto jsem byl přesvědčený, že to bude den ode dne lepší, což se naštěstí potvrdilo. V něčem to bylo letos lepší, v něčem těžší, ale konec byl stejný - perfektně zajeté poslední dvě etapy. A radost je stejně velká.
Takže chystáte s týmem patřičnou oslavu nečekaného triumfu?
To určitě ne. Hned po večeři jsme sedli do auta a vyrazili domů. Trochu mě mrzí, že už není slavnostní vyhlášení ve městě a odbylo se hned na sjezdovce. Ale i tak to vítězství udělalo všem v týmu obrovskou radost.
