Článek
Ale hlavně je rád, že si na rozdíl od minulé sezóny užívá závodění bez potíží. „Bylo jich dost, achilovka, angína, slepé střevo,“ vypočítává. Krátce po pětadvacátinách z něj srší pohoda, nehodlá se vystříhat i nástrah takové trati, jaká je ve Wengenu, kde se chystá na kombinaci. I na olympiádě ji zkusí. „Ale hlavní zůstává slalom,“ vzhlíží juniorský mistr světa v točivé disciplíně k hrám. Ale jen zvolna. „Teď je tu nabitý leden,“ připomíná. Po Wengenu přijde Kitzbühel, další velké představení. I pro slalomáře.
A Trejbal se může hřát mezi elitou, i na finále SP pro 25 nejlepších v disciplíně může myslet. Před svátky zabral v Alta Badii, 14. místem vyrovnal skoro dva roky starý životní výsledek z Ga-Pa. Po Novém roce bodoval v Záhřebu i Adelbodenu. Trápení je pryč. Více si hledí zdraví.
„Ale třeba něco takového, jako je slepák, neovlivním, břišní svaly ochably, táhlo se to,“ ví po zkušenosti ze startu na MS záhy po operaci, na niž ho vezli přímo ze svahu. Ale není sám, koho kosily problémy. S Ondřejem Bankem i Kryštofem Krýzlem táhnou od střediska ke středisku a od zranění ke zranění. „Ne, ještě nejsme lékařští specialisté,“ směje se.
Lyžařských trablů však přibývá. „Z přetížení. Program je nátlakový, tělo unavené,“ podotýká Trejbal. Je vůbec ještě lyžování zábavou? „Neznám moc lidí, kteří se nikdy nezranili. Člověk s tím do toho jde. Když nepřijde o nohu nebo o život, tak se to dá. A radost to pro mě je, jinak bych to nedělal,“ přemítá Trejbal, mezi sjezdaři na pohled svéráz.
„Nosím a dělám, co se mi líbí. Ne proto, abych se zaškatulkoval,“ říká. „A poslouchám muziku, na kterou vypadám, ale i jinou. Nejen rokenrol, i hodně tvrdou a hip hop,“ pokračuje stříbrem ověšený lyžař. „Jen prsteny jsem dal dolů, při nárazech do tyčí se rozbíjejí.“
