Článek
Jak vám bylo po vašem prvním tréninku v dějišti olympiády? Relativně dobře, jen jsme nestihli všechno, co jsme chtěli, protože strašně dlouho jezdí lanovka. Co se kolena týče, zatím to jde, dá se v tom jezdit, ale úplně bez bolesti to není. Ten ledový kopec dává strašné rány.
Navíc jste měla problémy s ortézou, jak je budete řešit? Musím ji víc připevnit k noze. Když se vyráběla, měla jsem oteklou nohu a zdála se mi v pořádku. Ale jak člověk zkouší celé jízdy a ta noha pracuje, ortéza sjíždí. Trošičku se hýbe, tak ji musíme tejpem natvrdo přidělat.
Jak moc ortéza sjížděla? Ne, že bych se v tom nemohla pohybovat nebo mi sjela až ke kotníkům, ale ta ortéza je dělaná přesně na ty klouby a její kraje jsou podle nich tvarované. Když trochu sjede, cítíte, že ty výběžky jsou trochu jinde, než mají být.
Jak vám vyhovuje počasí? Nad Vancouverem a okolím poprchává... Na kopci to není znát, tam je ledový podklad prolitý tím ledovým dusíkem, v dírách jsou krystalové kousky sněhu, nedrží to. Takže je to dost těžký kopec.
Což asi pro vaše zraněné koleno není ideální... Kdyby do toho nasněžilo a bylo to měkčí, byla bych radši. Ale bojím se, že to nenastane.
Kolik jízd ještě chcete do závodu stihnout? Čekají mě dva tréninky, ideálně bych si v prvním zkoušela celou v kuse bez skoků a v pátek se skoky. Ale pokud to nepůjde, možná si nechám čistou jízdu až na závod.
Jsou vaše soupeřky překvapené, že jste přijela i s přetrženým křížovým vazem? Některé ano. Ale u nás těch zranění kolen je tolik, že ostatní se nediví a nekoukají na mě jako na blázna jak někteří v Česku.
To jste vyčetla na internetových diskuzích? Přečtu si je. Většina populace ale nebyla v pozici jako já, nemůžou vědět, co to je dvanáct let za něčím jít a pak si mám říct, že to za to nestojí, když ta šance je? Je to jejich názor, v jiné pozici bych třeba přemýšlela také jinak, ale kdo to nezažije, nemůže to chápat.
