VIDEO: Kaleta vládl strmým stěnám a dlouhým skokům

„Někdo tam nahoře zapracoval,“ usmíval se jezdec označovaný za českou jedničku. Páteční kvalifikaci zrušil prudký vichr, odpoledne navíc napadlo 30 centimetrů sněhu. V sobotu se ale nad švýcarským střediskem rozprostřelo azurové nebe. „Před třemi dny byl led, přes den tál, pak zmrzl. Na tom by se nedalo jet, byla by spousta zranění,“ vysvětluje Kaleta. „Kdyby se prudce ochladilo a začalo sněžit, také by se nejezdilo, protože by padaly laviny. Takhle se ochlazovalo postupně, vrstvy se spojily a jelo se krásně. Zázrak,“ kroutil hlavou devětadvacetiletý jezdec.

Na vrch jedné ze stěn hory Rothorn šel jako předposlední. „Pro mě to byla spíš výhoda. Nevadí mi, když dopadám tam, kde už někdo jel,“ vykládal poté, co se v cíli vydýchal. Bylo vidět, jak mu stěna vzbuzující respekt dala zabrat. „Všichni jsme toho měli dost. Nahoře stometrový ledový žlab, který jsme museli nějak sešoupat, tam dostaly nohy zabrat. Pak teprve začala ta část, kde člověk mohl skákat ze skal a jet rychle a plynule,“ líčil Kaleta.

Lajnu, kterou se chce vydat do cílového prostoru, měl vybranou dlouho dopředu. „Ještě přes den jsem tu běhal a zkoumal to. Nakonec jsem to projel, jak jsem chtěl, i když v polovině jsem si nebyl jistý, kde přesně jsem, tak jsem chvilku váhal. Naštěstí jsem jel správným směrem,“ oddechl si.

Ač povahou volnomyšlenkář, jenž se nechal vyhecovat už k mnoha bláznivým kouskům včetně skoku do Macochy, i Kaletu na startu přemohla nervozita. „Někteří o mně říkají, že jsem nejlepší český freerider a aniž bych jejich názor sdílel, ta očekávání od kamarádů a sponzorů tam byla. Moc jsem toho nenaspal, o to jsem radši, že se mi to povedlo sjet,“ přiznával po premiérovém triumfu v závodě Scott Czech Ride.