Článek
Když v roce 2009 zazářila na světových šampionátech mezi juniorkami i seniorkami, začalo se o biatlonistce Veronice Vítkové mluvit jako o černém koni olympijských her. Avšak přípravu na olympiádu ve Vancouveru musela odložit. Onemocněla zánětem mozkových blan a čekala ji více než dvouměsíční pauza.
„Návrat byl těžký, ale myslím, že jsem se s tím srovnala rychle. Na tu dřinu jsem se po tak dlouhé době už těšila. Chuť závodit byla také veliká a při prvním závodu po nemoci jsem ani nebyla nervózní. Mým vítězstvím bylo to, že jsem opět mohla stát na startu,“ přiznala jednadvacetiletá Vítková v jedné z odpovědí.
Nejraději juniorská vicemistryně světa z roku 2009 závodí v Německu před plnými tribunami. „Atmosféra tam je parádní. Diváci fandí všem a ne pouze svým závodníkům,“ vysvětlila. Rituály Veronika Vítková nemá, a když se jí zrovna nedaří, rozhodně nehází flintu do žita. „Když třeba pokazím první střelbu, tak to není moc příjemné. Já ale bojuji vždy až do konce. Říkám si, že pokazit to můžou i ostatní. Vypustit závod ani asi neumím.“
K biatlonu se rodačka z Vrchlabí dostala díky kamarádce. „Někdy v páté třídě mě kamarádka vzala na trénink. A mně se to natolik zalíbilo, že jsem u něj zůstala doteď,“ uvedla v další odpovědi. A čemu by se věnovala, kdyby si musela vybrat mezi střelbou a během na lyžích? „Nic bych neměnila. Kdybych si ale opravdu musela vybrat, tak bych zkusila sportovní střelbu,“ prozradila dál.
Kromě tréninku se loňská vítězka ankety o nejlepšího biatlonistu roku věnuje také škole. Na sportovním gymnáziu v Jilemnici ji čeká maturita a pak také přijímačky na vysokou školu. „Hlásím se na Masarykovu univerzitu v Brně. Konkrétně na Fakultu sportovních studií, kde bych se chtěla zaměřit na regeneraci a sportovní výživu,“ uzavřela naděje českého biatlonu.
