Článek
V přípravě se vedle zaběhnutých věcí zaměřuje hodně na rychlost, což dopředu avizoval. Proto dvakrát vyrazil do Oberhofu lyžovat do tunelu, aby zkoušel rychlost přenést na lyže. "Až netradičně jsem na trénincích sprintoval a myslím, že se mi zatím záměr daří," konstatoval. Dojem, že by byl vyloženě rychlejší, ale nemá. "Ze čtyřčlenné skupiny jsem poslední či předposlední v rychlosti. Ale těžko na cvičišti, lehko na bojišti, jak se říká," doufal Bauer.
Rozhodnutí zařadit do tréninku více rychlostních prvků si ale hodně pochvaloval. "Určitě to pro mě byl velký impulz a musel jsem si častokrát hrábnout až na dno," doplnil běžec.
Prázdninové měsíce zakončil s týmem na čtrnáctidenním soustředění v Rakousku, odkud se vrátil v neděli. Po celou dobu přípravy se mu zatím vyhýbala zranění i nemoci. Jen z Obertilliachu si přivezl malý problém. "Při rychlostním tréninku - v součtu jsem naběhal pětačtyřicet stometrových sprintů - jsem si trochu odrazil nohy a po fotbálku cítím stehno. Mám pořád nepříjemný pocit, proto si nechám nohu raději zkontrolovat u Pavla Koláře," prozradil Bauer.
Z Rhodosu na Rysy
Začátkem srpna si dopřál dovolenou. S rodinou odjel na týden na Rhodos, kde se držel předsevzetí, že si tam odpočine. "Už to bylo potřeba, jelikož první část přípravy mi dala hodně zabrat, takže jsem si užíval, že nic nemusím. Snažil jsem se vyhýbat sportování, k čemuž nepočítám, že jsem si občas zakopal s Matesem," řekl.
Po návratu ještě vyrazil na tři dny do Vysokých Tater. Na výletu se domluvil se slovenským běžcem Martinem Bajčičákem už v červnu, kdy mu byl za svědka na svatbě. Přidali se k nim i parťáci z Bauerovy tréninkové skupiny Jiří Horčička a Ondřej Horyna, jen Martin Jakš se musel omluvit. "Martin Bajčičák tam zná každý kámen a byl výborným průvodcem. Udělali jsem tři pěkné túry třeba na Rysy nebo ze Starého Smokovce přes Priečné Sedlo a zpátky," popsal Bauer.
Zítra povede syna poprvé do školy
Nejaktuálněji se bývalý vítěz Světového poháru těší, že poprvé povede syna Matyáše do školy. "Asi jako každý rodič si říkám: 'Ty jo, to není možné, že už je takhle velký a my tak starý'," smál se běžec, který koncem srpna oslavil třiatřicáté narozeniny. Kristova léta ale nijak neřešil. "Zlom, že by se mi začalo trénovat hůř, jsem nepocítil. Mám období, že to jde týden super, pak týden hůř, takže žádný výrazný rozdíl jsem neviděl. Neřeším věk, jen si uvědomuji, že jsem po Magim (Jiřím Magálovi) druhý nejstarší v mančaftu," řekl.
V půlce září se tradičně vydá na první ledovec na Dachstein s bydlením v Ramsau. "Vždycky se po letní přípravě na ledovec těším, ale pak úpím, protože přechod z letních tréninků na lyže není úplně lehký. A k tomu vždycky odpoledne dostaneme zabrat dole. Tyhle tréninky v září patří k nejtěžším, co se týče únavy," poznamenal Bauer.
Ve čtvrtek k soudu
Vedle tréninku navíc sleduje jednání o reprezentační smlouvě. Hlavně otázek týkajících se servisního týmu, kterému svaz navrhl výrazně horší podmínky než v uplynulých sezonách. "My závodníci si uvědomujeme, že pokud nebudeme mít kvalitní servis, tak je nám forma k ničemu, když budeme mít podprůměrné lyže. Proto jsme se semkli a snažíme se to dostat tam, aby byl spokojený servis a nějak i my. A až tohle bude, tak potom to půjde. Mám náznaky, že se to posouvá k lepšímu, tak uvidíme," řekl Bauer.
Kromě toho jej ve čtvrtek čeká druhé stání u soudu, v kterém žaluje lyžařský svaz za ušlý zisk z nepřiznaných výher z předloňské Tour de Ski. Tehdy dojel třikrát v etapě s intervalovým startem první, kvůli nejasným pravidlům však byl vítězem vyhlášen lyžař, který během závodu dosáhl absolutně nejlepšího času.
"Hlavním problémem případu je, že svaz podle mého nedělal, co měl. Sice se za mě postavil, ale já jim mám těžce za zlé, že to stáhli a nebojovali do konce a zejména mi neřekli, že to stáhli, a tím mě odřízli od všeho. To si hodně lidí vůbec neuvědomuje," vysvětlil Bauer.
