Článek
Byl nejslabším článkem bronzové olympijské štafety ve Vancouveru, ve Světovém poháru skoro ani nezávodil. Čtyřiadvacetiletý lyžař přitom skvěle zvládl přechod z juniorů mezi dospělé, při závodu Světového poháru před dvěma lety v Bormiu byl dokonce třetí. Odborníci mu přisuzovali zářnou budoucnost.
Jenže loni se všechno pokazilo. "Už na to ale moc nemyslím, trenér se to snaží rozebírat víc," připomněl Jakš kouče Miroslava Petráska. Oba nenašli věc, která stagnaci způsobila. "Přechod z juniorů byl extrémně dobrý, dařilo se, na co se sáhlo. Jezdil jsem kolem patnáctky ve svěťáku a myslel jsem si, že to všechno půjde hladce," vzpomínal Jakš.
Jenže byl hodně často nemocný. "A většinou to nachlazení přišlo v době, kdy jsem potřeboval trénovat kvalitu, místo toho jsem ležel," zkusil najít jednu z příčin. Kvůli zdravotním trablům proto často ani nemohl závodit. "Byla ta sezona taková roztříštěná, nebyl jsem ani pořádně rozzávoděný," vysvětloval.
Fyzicky je na tom dobře
Jenže na olympiádě přišla nečekaná medaile ze štafety. Že to Jakšovi pomohlo psychicky, to je zřejmě. V závěru sezóny se v dějišti letošního mistrovství světa v Oslu dostal v padesátikilometrovém závodu do dvacítky. "V Oslu jsem závodil vůbec poprvé, bylo to skvělé a já z toho měl výborný pocit. Doufám, že se to tam zlomilo," podotkl. "Protože teď z toho mám taky moc dobrý pocit," řekl ČTK na soustředění na ledovci na Dachsteinu.
Jeho letošní přípravu narušilo nachlazení jen jednou, jinak jde všechno počínaje polovinou května podle plánu. Fyzicky je na tom prý velmi dobře, na čemž se podepsala i skutečnost, že s Bauerem jezdil závody na horských kolech. "Bylo to skvělé zpestření, neuškodilo mi to, naopak. Navíc jsme vybírali závody, aby to trochu mělo náročností spojitost s lyžováním," uvedl.
Nemá zatím srovnání, na jaké úrovni je jeho momentální výkonnost. "Těžko odhadovat, to se zjistí na prvním svěťáku," řekl. Jeho velkou výhodou je, že trénuje s Bauerem, který podle všeho bude v sezóně opět patřit mezi absolutní světovou špičku. "Když se zadaří měřený trénink podobně s ním, tak to je pro mě porovnání a povzbuzení," řekl. "Pocitově jsem na tom určitě lépe než loni, doufám, že budu tam, kde dřív," dodal.
Měsíc a půl dlouhé volno po sezóně si letos užil na přijímači ve Vyškově, neboť se stal jako člen Dukly Liberec profesionálním vojákem. "Ze začátku jsem na to koukal s otevřenou pusou, protože toho o vojně člověk moc neví, ale nakonec to bylo super. Beru to jako výbornou zkušenost," uvedl. Střílel, ale například tankem nejezdil. "Jsem rád, že jsem si tím prošel. Alespoň přibližně vím, co to obnáší," dodal.
