Článek
Zase drsný sever, tma, dřina. To vše vás čeká během skoro tří týdnů ve Finsku a Švédsku před startem běžeckého Světového poháru v Gällivare? Neděsí vás to?
Vůbec ne. Jsou to místa, kde se můžu v klidu připravovat.. Na ledovci ani doma to tak úplně nejde. Trénink už s blížícími se závody začíná víc chutnat. To je hlavní.
Tušíte, zda to v nadcházející zimě může být parádní jízda třeba už od samého počátku?
Nevylučuju hned na úvod dobrý výsledek. Ale na rozdíl od atletů, kteří si mohou výkony kdykoli změřit, my lyžaři dlouho nevíme, na čem jsme. Musíme čekat na sníh a první závody.
V létě jste chtěl v přípravě zapracovat hlavně na rychlosti. I se sprinterem Dušanem Kožíškem jste trénoval. Pomohlo to?
Jo, Dušan při jízdách se mnou zpomalil (smích). Ale vážně, je mi třiatřicet a není mi to dáno. Takže nemůžu čekat, že budu najednou bodovat ve sprintu. Mám ale dobrý pocit. Trénovali jsme nástupy ve skupině, jezdili jsme ve čtyřech. Učil jsem se být pořád ve střehu. Tak jako to má být při závodech.
Vyšlápnete si s novým rychlostním vybavením ještě víc i na obávaného Nora Northuga, když jste ho dost ničil už minule při Tour?
Jenže to jsem ho porazil strojovým tempem. Recept na úspěch s ním je pořád stejný. Do finiše si ho sebou vůbec nepřivézt.
Co bude v sezóně pro vás větší cíl? Obhajoba triumfu při Tour nebo medaile na šampionátu v Norsku, kolébce lyžování?
Tour. Nevzala mě u srdce tolik, když jsem vyhrál, spíše se mi dostala pod kůži při předminulém desátém místě. Závěrečné stoupání na Cermis a vše kolem je něco magického.
Takže to i v lyžování začíná být jako v cyklistice, kde Tour de France je pro všechny mnohonásobně víc než nějaký šampionát?
Tak to asi ne. Cyklistická Tour se jezdí strašně dlouho. Lyžaři si k ní pořád hledají cestu. Ale asi platí: Všichni ji proklínají, ale i milují. Nerad to říkám, lyžařskou federaci nemusím, ale je to jedna z mála věcí, které se jí povedly.
Studujete s předstihem podobně jako cyklisté už s předstihem profil etap?
Jasně, čekal jsem až bude hotová podoba - i když u FIS nikdy nic není definitivní. Jen mě mrzí, že se už nejede v Česku. Není asi ani kvůli cestování, jak se říká, ale hlavně kvůli lobby pořadatelů.
A co mistrovství: Dá se zopakovat štafetové opojení z letošní olympiády?
Byl to výjimečný závod, stálo při nás maximálně štěstí, Ale proč by se to nemohlo opakovat.
Léto provovázely rozpory se svazem kolem zajištění týmu. S šéfy lyžování jste se soudil i v dávné záležitosti kolem Tour. Nevzniklo z toho příliš velké, až škodlivé pnutí?
Náš servis nakonec souhlasil s podmínkami, to je důležité, bez zázemí to nejde. Pohoda však úplně není. Já patřím k těm, kteří kritizují. Ale nechci, aby se to dostávalo do osobní roviny.
Nemůže se to nakonec obrátit proti vám?
Všechno se může stát, ale z mé strany byla snaha se domluvit, svaz nechtěl. Proto to musel posoudit někdo nezávislý.
Nezůstal jste příliš osamocený v tomhle boji?
Možná ano. Ale lépe se samozřejmě kritizuje tomu, za kým jsou lepší výsledky. Pustil jsem se do toho sám. K soudu ale nakonec přišli i další dva, kterých se to týkalo (Jakš a Koukal coby svědci - pozn. red.).
Ale není z toho vaše výhra...
Počítám s pokračováním sporu. Vždyť soudce potvrdil, že svaz se nezachoval správně, jen mu ale paradoxně nenařídil další kroky.
Od léta jste v Dukle. Co se vlastně pro vás změnilo přechodem od vnitra k armádě?
Nic zásadního, peníze mi chodí odjinud. A jsem teď v jednom klubu s klukama i trenérem.
Máte uniformu?
Ale kdepak. Jsem civilní zaměstnanec. Kvůli astmatu ji ani mít nemůžu, i když bych ji bral, už kvůli nějakým těm výhodám co vojáci mají. Ale už před lety jsem dostal modrou knížku.
Ale tenkrát jste ji asi hodně chtěl?
V armádě to tehdy bylo jinak. Netoužil jsem tam jít, Ale modrou jsem nekupoval, prostě mi ji dali. A něco do sebe má i to, že mě nevzali ani teď. Musel bych totiž na šest týdnů do Vyškova na výcvik a to by mě asi doma nepochválii, kdybych býval hned po sezóně zase zmizel.
