Článek
Jak svůj výsledek hodnotíte s odstupem několika hodin? Snila jste o něm?
Vůbec jsem na to nemyslela, já se chtěla hlavně kvalifikovat. Když jsem v kvalifikaci dojela čtvrtá, byl to obrovský úspěch, jaký jsem ani nečekala. Úžasný!
Ani po té povedené kvalifikaci jste myšlenky na pěkné umístění neměla?
To jsem si dala za další cíl postoupit z té první jízdy. Měla jsem tam Kanaďanku Rickerovou, olympijskou vítězku, ale pak dvě Rakušanky, které měly v kvalifikaci o dost horší časy. Ony spadly hned po startu, my pak jely spolu samy, tak jsem si splnila svůj osobní cíl. Škoda, že pak nevyšel postup do finále.
Ale zase vám parádně vyšlo malé finále…
Po startu tam byla technická pasáž, kterou jsem dobře přešla, pak už se jen soustředila na sebe a doufala, že mě nepředjedou. (úsměv)
Trať v La Molině vám tedy sedla parádně…
Na mistrovství světa bývá většinou o něco lehčí, ale tady mi nepřišla. Byl tam jeden velký skok, před tréninkem jsem z něj nebyla nadšená. Ale zvládla jsem ho a asi mi trať fakt sedla.
Být pátá na světě po třech letech, co jezdíte snowboardkros, to je unikát, ne?
Nevím, já dřív jezdila freestyle, pak jsem šla ve snowboardkrosu rychle nahoru, ale to samozřejmě nemůže jít pořád.
Čím vás snowboardkros zlákal?
Já si při freestylu zlomila ruku a nohu, trochu jsem se začala bát. Víceméně náhodou jsem se dostala k trenéru Markovi Jelínkovi a začala jezdit snowboardkros. Jezdit ve čtyřkách je super, velký adrenalin.
Bála jste se při freestylu, ale nejnebezpečnějším sportem olympiády ve Vancouveru byl podle statistik právě snowboardkros…
Vím, asi nebezpečný je, člověk musí být pořád srovnaný, není tam moc čas přemýšlet. Ale já se tolik nebojím, asi díky mým super trenérům, kteří mi vždycky řeknou, co mám kde udělat.
Ve snowboardkrosu se vám větší pády vyhýbají?
Zatím jo, musím to zaťukat. Nějaké malé pády byly, ale ty se nepočítají. (úsměv)
Stavíte výsledek z La Moliny výš než srpnové zlato z juniorského mistrovství světa?
Určitě, tam to byly juniorky, tady dospělý ženský, to je rozdíl. Ta špička je strašně vyrovnaná, nestane se tu, že by někdo výrazně ujel.
Co na váš úspěch soupeřky říkaly? Nebyly překvapené, že je poráží tak mladá holka?
No, gratulovaly mi už po tom juniorském mistrovství světa, znaly jsme se, ale je pravda, že se teď docela divily. A já byla ráda. (úsměv)
I televizní kamery si všimly knírku, který jste měla namalovaný. To byla sázka?
Slíbila jsem to jednomu polskému jezdci, který má podobný. Akorát jsem na to ráno zapomněla, naštěstí kluci na svahu měli lihovky, tak jsem si ho dodělala. Možná mi přinesl štěstí, tak ho teď budu nosit asi pořád. (usmívá se)
Nechala jste se slyšet, že na party moc nechodíte. Tenhle výsledek si ale oslavu zaslouží, ne?
Asi jo, možná tu s týmem někam vyrazíme. Ale jsem teď tak unavená, že si nejsem jistá.
Alkohol v sedmnácti stejně ještě nesmíte…
No právě. (smích)
U vás doma ve Vrchlabí už se slaví?
Celá rodina už mi gratulovala, doufám, že se teď dostanu domů co nejdřív, ale ještě mě čeká nějaké zařizování v Praze. Pak se asi sejdeme u babičky, dorazí známí…
Mohl by vám tenhle výsledek pomoct třeba ke startu na prestižních X-Games?
Já už pozvánku dostala předtím, ale odmítla jsem ji.
Opravdu? Někdo na ni čeká celou kariéru…
Já vím, mě to příjemně překvapilo, ale tam jsou obrovské skoky, bojím se, že bych to nezvládla. Chci se soustředit na Světový pohár, kdyby přišla pozvánka i příští rok, třeba bych jela. Teď bych tam mohla jet jen bez trenéra, maximálně s Michalem Novotným, který by se ale soustředil na svůj závod.
Čím se nejlépe zabavíte, když zrovna nejezdíte na prkně?
Ráda jezdím na koních, hraju na saxofon, i když to už moc nestíhám. A deset let jsem dělala street dance, ale to už taky časově nezvládám. Občas zajdu na kolo i na lyže…
A co škola? Stíháte na vrchlabském gymnáziu?
Dva měsíce jsem tam nebyla… Pololetí si asi odložím, máme super ředitele i třídní profesorku, vycházejí mi vstříc. V dubnu budu mít od ježdění volněji, tak to můžu dohánět. A druhé pololetí budu muset zvládnout rychleji.
Jak vlastně vznikla vaše přezdívka Krůta?
V Norsku na závodech nám jeden kamarád řekl, že jsme krůty a mně to zůstalo. Ale těch přezdívek mám víc. (směje se)
