Článek
„Nemůžu pořádně dejchat, chrčí mi v plicích. Buď viróza nebo astma,“ vypráví kombiňácký matador zklamaně. V Oslu zkusil první individuální závod, po bídném skoku běh vypustil. „Zavřel se mi krk a točila hlava. Už před závodem jsem věděl, že to nebude dobrý.“
A tak dlel v hotelu se svým smutkem, sbíral síly, bojoval se zklamáním. Když kolegové závodili, ani si nepustil televizi. „Nebylo by to dobrý,“ povzdechl. „Zdraví je spojený s psychikou.“
Na nočním stolku přerovnával léky, pohlednice s nápisem WM Oslo 2011 zůstávaly nedotčené. Co by na ně psal... Přitom loni si lebedil při své životní zimě – pátý na olympiádě, druhý při SP v Schonachu, v seriálu celkově sedmý. Jenže v létě si narazil žebra. Pak si rozpáral ruku při pádu na ledovci. A co víc: opakovaně marodil. „Ani česnek a zázvor nezabíraly.“
Nemluvě o potížích s novým skokanským vázáním, sdruženáři letos neměli ani kde pořádně závodit, pořadatelů SP ubylo. Myslí už na konec zpropadené sezony. „Ale zabalit se mi to nechce. Jsem přece placenej za nějaký výkony. Snad ještě pomůžu klukům aspoň v družstvech na velkým můstku.“
Do boje vyrazí už mezi jednotlivci, i s Tomášem Slavíkem, který už si náladu vylepšil lichotivým 11. místem v závodě začínajícím na malém můstku.
„Na běžkách jsem zkusil rychle patnáct minut závodním tempem a šlo to,“ připomíná Churavý pro něj snad slibný tréninkový pokus. „Moc chce, tak jsem ho přihlásil do závodu,“ dodává trenér Luděk Šablatura.
