Článek
Se čtyřměsíční Lucií jste vyrazila v říjnu za přípravou do Ramsau v Rakousku. Nechala vás trénovat?
Proběhlo to báječně. Lucinka pravidelně dvakrát denně spí. Ohlídala ji babička, která byla s námi. Jen jsem trochu unavená z nočního vstávání.
Máte coby sportující matka vůbec nějaké vážnější problémy?
Snad ani ne. Jen s cestováním. Když jsem jela sama, byla jsem sbalená raz dva. Teď máme plný kombík, bednu na střeše a pocit, že se nevejdeme.
Nebyl ten návrat ke sportu moc rychlý?
Myslím, že jsem neudělala žádnou botu, když jsem začala čtyři týdny po porodu. Trénink byl zpočátku lehký. Pak ale přišel problém s bederním nervem. Bolela mě od toho celá noha. Byla jsem víc u fyzioterapeuta Pavla Koláře, který mě dával dohromady, než na tréninku. Celé to vzniklo tak, že se změnila moje hormonální hladina. Je to ovlivněno kojením, ale už je to snad všechno v pořádku.
Dál hodláte trénovat a nadále přitom kojit?
Není problém, že by Lucince nechutnalo, ale na pátém měsíci, tedy v listopadu, ji chci už pomalu odstavovat. A dojde na kvalitní trénink, ke kterému jsem se zatím nedostala.
Konzultovala jste s někým přípravu po porodu? Třeba s Šárkou Kašpárkovou, která se ocitla v podobné situaci?
Je to individuální podle pocitů. Její zaměření coby trojskokanky je přece jen jiné, takže jsem jela po svém.
Jak prospívá Lucinka?
Je to vzorové miminko. Váží šest kilo a má 62 centimetrů. Je v pohodě.
Nenapadlo vás už někdy, že jste si s návratem na lyže vzala poněkud velké sousto?
Nemám na sebe tolik času, ale věděla jsem, že to bude honička.
Dál počítáte s tím, že se při vašem sportování nebudete muset na nějaký čas odloučit od dítěte, jako to dělají třeba ruské závodnice?
Určitě ne na delší čas. Možná na víkend na závody. Ale v téhle zimě nepojedu nikam daleko ani za tréninkem. Takže to zvládneme spolu. Ale je zatím předčasné tohle plánovat.
Co vám v téhle fázi předepisuje váš trenér Stanislav Frühauf, který ve vás má jakousi odděleně se připravující členku svého týmu?
Mluvíme spolu jen občas. Teď jedu podle svého. Jsme dohodnuti, že až od 5. listopadu budu trénovat podle nějakého řádu.
Nakolik vám pomáhá, že jste před porodem sportovala do poslední možné chvíle?
Nemám díky tomu žádný problém s návratem na lyže. V Rakousku už jsem se svezla. A taky jsem v těhotenství moc neztloustla.
Na Zadově už v jednu chvíli začali s výrobou umělého sněhu. Zaregistrovala jste to třeba i s nadějí, že byste se mohla chystat v Česku a poblíž domova?
Nějakou dobu jsem na Zadově nebyla. Ale ať sníh raději ještě není. Teď ho ještě nepotřebuji. Chci ještě potrénovat bez lyží.
Kdy vyrazíte na sníh naostro?
Až v prosinci. To snad už u nás půjde. Případně někde v blízkém okolí.
Kdy vyrazíte na závody? Máte toho plnou hlavu, nebo na to raději nemyslíte?
Přemýšlím o tom. Určitě to nebude do konce roku. Zřejmě až v únoru, i když už v lednu je domácí mistrovství, které bych možná zkusit mohla.
Ostatní ale už budou závodit záhy. Nedožene vás to k rychlejšímu poměření sil se soupeřkami, kterým jste dala vale právě před rokem?
Jsem mezi mlýnskými kameny. Já bych ráda závodila, ale trénuji dva měsíce místo sedmi, které jsou třeba. Nerada bych si dělala ostudu.
Jak jste na tom teď odhadem výkonnostně?
Asi lépe, než jsem čekala.
A jak na tom chcete, či můžete být v zimě?
Přála bych se dostat na dosah světové špičky. Nedávám si velké cíle jako někteří kolegové. Zkusím tři čtyři závody a uvidíme.
Pozorujete na sobě stále stejnou chuť a vůli jít do dřiny spojené s návratem k lyžování?
Chuť mám. Ale taky vím, že už lyžování není pro mě to jediné. Když to nepůjde, můžu od toho utéct, mám přece Lucinku.
Svaz naznačuje, že ženy udrží u lyžování tím, že jim vytvoří podmínky i v případě, že budou mít potomka. Vy jste průkopnice. Nakolik vám vychází vstříc?
Jsme vlastně v počátcích téhle spolupráce. Měla jsem zatím jediný požadavek, a to na říjnovou přípravu v Rakousku. Měla jsem k dispozici apartmán, aby tam s námi mohla být i máma.
Kde vlastně převážně žijete? U rodičů v Písku, nebo v Praze?
Teď hlavně na cestách. Ale jinak i na Šumavě, v Písku a na chalupě za Prahou.
Na tajení Lucinčina otce zjevně nic měnit nehodláte. Nakolik to teď už s odstupem času berete jako nestandardní krok?
Nestandardní je to jen navenek. Jinak je vše normální. Snažím si vytvořit domov, potřebuju nějaké hnízdo.
